SLP 02 (2013)

ͮ. Předmět kolektivního pracovního práva

Předmětem kolektivního pracovního práva je ochrana a zlepšování pracovních pod-

mínek zaměstnanců. Kolektivní právní vztahy souvisí s výkonem závislé práce, samot-

ný proces plnění pracovních úkolů ze strany jednotlivých zaměstnanců však postrádá

kolektivní povahu ve smyslu možnosti nikoliv osobního plnění pracovních povinnos-

tí. Do kolektivního pracovního práva patří tzv. právo organizační (tj. právo zástupců

zaměstnanců a zaměstnavatelů),

právo kolektivních smluv, právo pracovních bojů

a též soubor norem, které jsou výsledkem smluvněprávních ujednání subjektů kolek-

tivních právních vztahů (především normativní část kolektivních smluv). Kolektivní

pracovněprávní vztahy jsou regulovány jednak přímo v zákoníku práce (jde především

o hmotněprávní stránku), jednak v zákoně o kolektivním vyjednávání (upravuje pře-

devším procesněprávní stránku).

Jak bude ukázáno dále v rámci kapitoly věnované vývoji pracovního práva, kolek-

tivní smlouva a problematika účasti zaměstnanců na řízení zaměstnavatele, základních

institutů kolektivního pracovního práva, jsou jevem římskému právu zcela neznámým.

Nejinak tomu bylo též v individualistickém ABGB.

Kupříkladu myšlenka dělnické

participace na řízení podniku byla v 19. století zastávána pouze několika socialistický-

mi filozofy a sociálně demokratickým hnutím.

K její realizaci došlo poprvé ve Velké

Británii u obecních podniků a v Rusku (Zákon č. 23. 4. 1917). Po první světové vál-

ce jisté formy zaměstnanecké participace legislativně podchytilo též Rakousko, ČSR

a Německo. V té nejširší podobě, jak ji známe dnes, tedy jako povinné personální

informace a konzultace, kolektivní vyjednávání, spolurozhodování v podnikových

radách, účast v řídících orgánech podniku a samořízení, však byla upravena teprve

po druhé světové válce, a to takřka výlučně veřejnoprávními předpisy.

ͯ. Předmět politiky zaměstnanosti

Stejně tak problematika zaměstnanosti má téměř výhradně veřejnoprávní povahu

a je velmi úzce spojena s ústavní ochranou sociálních práv, zejména práva na práci.

Právní úprava zaměstnanosti zahrnuje regulaci vztahů, které vznikají při realizaci práva

občana získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 Listiny. Tyto vzta-

hy vznikají zejména mezi fyzickými osobami a státem, jednajícím příslušnými státními

orgány (především Úřadem práce České republiky), mezi zaměstnavateli a státními

orgány a také mezi fyzickými osobami a zaměstnavateli. Základním pramenem právní

Hácha, E.: Pracovní právo, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha, Eurolex Bohemia

2000, str. 427.

Srov. komentář superrevizní komise k návrhu československého občanského zákoníku, k hlavám 34 a 35

(§ 980 až 1029), tisk 425, Senát Národního shromáždění R. Čs r. 1937.

Tomeš, I.: Zaměstnanecká participace na řízení podniku, Právník, 1991, č. 5, str. 369.

O kolizi práva zaměstnanců účastnit se na řízení podniku s unijní svobodou poskytování služeb je přede-

vším průlomové rozhodnutí Laval, srov. SD EU věc C-341/05, bod 11 a násl.