128 / 268
126
opodstatněn před dvaceti lety. Potrestání vydavatele za to, že napomáhal v šíření svě-
dectví třetí strany týkající se událostí, které byly součástí historie země, by mohlo vážně
ohrozit diskusi o věcech veřejného zájmu. Na základě tohoto ESLP dospěl k závěru, že
článek 10 EÚLP byl porušen.
V obou zmíněných případech Francie žádala o uplatnění článku 17 EÚLP, který
zakotvuje zákaz zneužití práv zaručených touto mezinárodní smlouvou. Avšak EÚLP
v těchto věcech neshledal dostatečné důvody pro omezení svobody projevu. Zdůraznil,
že i myšlenky, které jsou v rozporu s názorem většiny, pokud přispívají k veřejné deba-
tě, jsou chráněny EÚLP. Tedy projevy týkající se válečných zločinů, popisů okolností
spáchání takových zločinů a dokonce i „revizionismus“ nejsou sami o sobě důvodem
pro odmítnutí ochrany.
ͻ. Závěr
V závěru lze konstatovat, že pokud se jedná o svobodu projevů týkajících se zločinů
podle mezinárodního práva, je judikatura ESLP značně omezena. S ohledem na po-
měrnou mladost definice zločinu agrese, kterou přinesla revizní konference v Kampale
z roku 2010, nenajdeme zatím žádný rozsudek ESLP, který by řešil svobodu proje-
vu ve vztahu k tomuto zločinu. Příspěvek proto pojednává pouze o svobodě projevu
ve vztahu k válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a zločinu genocidia.
Pokud jde o přístup ESLP k hodnocení projevů pojednávajících o válečných zloči-
nech, zločinech proti lidskosti a zločinech genocidia, uplatňuje zde svoje standardní
postupy. Projevy týkající se zločinů podle mezinárodního práva nemají v judikatuře
ESLP žádnou zvláštní kategorii, ale mohou mít podobu uměleckých, politických, ob-
čanských nebo jiných výrazů.
Zvláštní význam při tom má zásada proporcionality, kdy ESLP posuzuje povahu,
přísnost a nezbytnost uloženého trestu. Důležitou otázkou je, zda takový projev při-
spívá k veřejné debatě. Pokud ano, což bylo v situaci většiny projevů souvisejících se
zločiny podle mezinárodního práva, tak uložení sankcí není v demokratické společ-
nosti nezbytné.
42
Ve své judikatuře ESLP zdůraznil, že je nepostradatelné, aby debata
týkající se historických událostí zvlášť závažného charakteru mohla probíhat volně.
43
Trest by neměl sledovat cíl projev cenzurovat, a odradit tak od kritiky. Každý projev
vztahující se ke zločinům podle mezinárodního práva je součástí veřejného diskursu,
a to vyžaduje od států, členů Rady Evropy, restriktivní interpretaci účelů, pro které ho
lze omezit. Státy mají tedy menší prostor pro uvážení a důvody omezení podle odstav-
ce 2 článku 10 EÚLP mohou použít jen v omezené míře.
42
ESLP při posuzování „nezbytnosti v demokratické společnosti“ bere v potaz: 1) důležitost chráněného
práva; 2) charakter „demokratické společnosti“; 3) existence či neexistence evropského konsenzu; 4) dů-
ležitost zájmu sledovaného zásahem do daného lidského práva; a 5) rozsah zásahu do daného lidského
práva. KMEC, Jiří, KOSAŘ, David, KRATOCHVÍL, Jan, BOBEK, Michal,
op. cit.,
s. 116.
43
Perinçek Case
,
op. cit.,
para. 109.