124 / 268
122
Švýcarská vláda se ve svém podání k ESLP domáhala aplikace článku 17 EÚLP (zákaz
zneužití práva) na tento případ a uznání stížnosti za nepřijatelnou. Domnívala se, že ta-
kové projevy EÚLP nemůže chránit. ESLP souhlasil, že některé z poznámek stěžovatele
byly provokativní. Poznamenal však, že i myšlenky, které uráží, šokují nebo znepokojují,
jsou také chráněny článkem 10 EÚLP. Zdůraznil, že stěžovatel nikdy nepopíral existenci
masakrů a deportací v tomto období. ESLP uzavřel, že argumenty stěžovatele se týkaly
pouze právní kvalifikace těchto událostí jako zločinu genocidia a odmítnutí právní kva-
lifikace nelze samo o sobě označit za podněcování nenávisti proti arménskému národu.
Při posouzení merita věci ESLP poznamenal, že z přibližně 190 států světa pouze
kolem dvaceti uznalo
19
oficiálně existenci arménské genocidy.
20
Nelze proto mluvit
o světovém konsensu v této otázce. Mimoto ESLP použil výsledky výzkumu z oblasti
srovnávacího práva, které ukázaly, že zákonodárství pouze dvou ze šestnácti zkouma-
ných států, členů Rady Evropy (Lucembursko a Španělsko), stanoví trestní odpověd-
nost za popírání genocidy, která není omezena pouze na nacistické události. Později se
navíc ukázalo, že španělský ústavní soud prohlásil za protiústavní trestání za popírání
genocidia. S ohledem na veškeré tyto okolnosti ESLP dospěl závěru, že odsouzení
stěžovatele nebylo nezbytné v demokratické společnosti, a tedy článek 10 EÚLP byl
porušen.
Dne 15. října 2015 Velký senát ESLP svým rozsudkem potvrdil názor senátu a do-
spěl k závěru, že právo na svobodu projevu v této věci bylo porušeno.
Dále se podíváme na judikaturu ESLP týkající se svobody projevu ve vztahu ke zlo-
činům proti lidskosti.
. Projevy týkající se zločinů proti lidskosti
První definici zločinů proti lidskosti nabídl právní vědě Statut Mezinárodního trest-
ního dvora v Norimberku. Stanovil, že zločiny proti lidskosti jsou: „vražda, vyhla-
zování, zotročování, deportace nebo jiné nelidské činy spáchané proti jakémukoliv
civilnímu obyvatelstvu před válkou nebo za války, nebo pronásledování z příčin poli-
tických, rasových či náboženských při provádění kteréhokoliv zločinu spadajícího pod
pravomoc Soudního dvora nebo ve spojení s takovým zločinem, bez ohledu na to, zda
bylo porušeno místní právo země, kde zločiny byly spáchány…“.
21
V současné defi-
nici, kterou nacházíme ve Statutu MTS, může být takový zločin, na rozdíl od úpravy
obsažené ve Statutu norimberského tribunálu, spáchán i bez souvislosti s ozbrojeným
konfliktem.
22
Článek 7 Římského statutu zahrnuje do definice zločinů proti lidskosti
19
Perinçek Case, op. cit.
, para. 115.
20
HOVANNISIAN, Richard G.
Remembrance and denial: The Case of the Armenian Genocide
. Detroit:
Wayne State University Press, 1998. ISBN 9780814327777, s. 328.
21
Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy,
op. cit
.
22
ŠTURMA, Pavel. Definice zločinů a další hmotněprávní aspekty v Římském statutu Mezinárodního
trestního soudu,
op. cit
.