SLP 08 (2014)

141 / 200

139
realizace práva na prohlídku lodi. Poměrně častým cílem těchto zábranných programů
je zabránění migračním vlnám.
͹.͸.ͷ Námořní zábranný program mezi Itálií a Libyí
V letech 2009 až 2011 probíhal ve Středozemním moři mezi Itálií a Libyí námořní
zábranný program, jehož obsah a právní podklad je následující. Itálie a Libye uzavřely
v roce 2007 v Tripoli Protokol,39 jehož cílem bylo potírání ilegální migrace, a to
za pomoci společných hlídkovacích operací na moři. Tento Protokol však nebyl v Itálii
implementován. V roce 2008 byla mezi těmito dvěma zeměmi uzavřena další smlouva,
a to Dohoda o přátelství, partnerství a spolupráci,40 která uzavřela dlouholeté spory
z dob, kdy byla Libye italskou kolonií. Smlouva se zabývá především hospodářskou
spoluprácí a odškodněním, které je Itálie povinna Libyi zaplatit, ale ve svém článku 19
odst. 3 pojednává i o spolupráci v boji proti nelegální migraci. Tyto dvě země se do-
hodly na posílení hraničního kontrolního systému na libyjských hranicích (toto posí-
lení financovala z 50% Itálie, z 50% zdroje Evropské unie), dohodly se též na tom, že
k tomuto posílení budou používány italské vojenské jednotky. Následně byl uzavřen
Dodatkový protokol, který implementoval Protokol z roku 2007. Tento dokument
vymezil cestu pro první italskou zábranou operaci, která proběhla dne 6. května 2009.
Nenalezneme v něm ovšem žádný právní podklad k těmto operacím, pouze velmi
vágně odkazuje na povinnost obou států repatriovat uprchlíky.41 Od roku 2009 začaly
Itálie a Libye spolupracovat a organizovat operace na moři. Zásahové akce byly vždy
prováděny v mezinárodních vodách italskými vojenskými loděmi, podle dostupných
informací byl na italské lodi vždy přítomen libyjský úředník a operace byla provádě-
na pod vedením Libye, italské lodě tedy jednaly jako zástupci Libye. Průběh operací
byl takový, že italská vojenská loď zastavila loď vezoucí uprchlíky na volném moři,
následně je vzala k sobě na palubu a dopravila do Libye. V některých případech tato
akce probíhala přímo v pobřežních vodách Libye. Později byly operace prováděny li-
byjskými loděmi za asistence italských úřadů, které nejprve zjistily lodě převážející
uprchlíky, které se mají navrátit a pak povolaly své libyjské partnery, aby danou operaci
provedly. Italská strana vynucené návraty uprchlíků nikdy nenazvala jako deportace
nebo vyhoštění, vždy mluvila o „operazioni di riaccompagnamento “, tedy v překladu
o operacích, kdy italské lodě „doprovázely“ uprchlíky zachráněné na moři do jejich
výchozí země.42 Tehdejší ministerský předseda Silvio Berlusconi se ve vztahu k těmto
operacím neuznával extrateritoriální aplikaci non-refoulement, když např. ve svém
39 Protocollo tra la Repubblica Italiana e la Gran Giamahiria Araba Libica Popolare Socialista, Tripoli, 29.
[online]. Citováno 15. 12. 2013. Dostupné z:
mento_621.pdf.
40 Il Trattato Italia-Libia di amicizia, partenariato e cooperazione. [online]. Citováno 15. 12. 2013. Dostupné
z:
41 Srov. TONDINI, M. Fishers of Men? The Interception of Migrants in the Mediterranean Sea and Their
Forced Return To Libya, In: INEX Paper, 2010, s. 4.
42 Tamtéž, s. 22.