SLP 08 (2014)

174

ͷ. „Nepraví” uprchlíci a jejich specifické postavení v současném

mezinárodním právu

Jak již bylo zmíněno, první tematická rovina, jíž byla v publikaci věnována pozor-

nost, souvisí se skutečností, že zdroje a formy nucené migrace dnes daleko přesahují

rámec Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jež vznikla jako reakce států na opaku-

jící se hromadné vlny nucených migrantů prchajících před pronásledováním v zemích

původu. Současné mezinárodní právo přitom na tyto „nové“ formy nucené migrace

nemá buď žádnou odpověď, nebo ji nalézá jen velmi pomalu. Právě tento problém byl

inspirací prvních tří dílčích částí publikace (označených jako I. – III.), z nichž první

úvodem vymezila obecný fenomén tzv. „nepravých“ uprchlíků a další dvě se zaměřily

na podrobný rozbor postavení dvou klíčových skupin těchto migrantů – environmen-

tálních uprchlíků a válečných uprchlíků.

ͷ.ͷ Environmentální uprchlíci

První ze sledovaných kategorií nucených migrantů byli tzv. environmentální uprch-

líci. U nich můžeme identifikovat dvě hlavní podoby zdrojů migrace, kterým autoři

věnovali pozornost.

První skupinu tvoří migranti, kteří jsou nuceni odejít vlivem dlouhodobě se zhor-

šujících přírodních podmínek v zemi původu, které jim postupně fakticky znemožní

v místě dále žít (klimatické změny, zneúrodnění půdy, znehodnocení vody, případně

úplný zánik území). Situace těchto migrantů a možné řešení, které jim (ne)nabízí sou-

časné mezinárodní právo, je v publikaci přiblížena na příkladu migrantů z tzv. potápě-

jících se ostrovů. Vidíme, že u této kategorie „nepravých“ uprchlíků se odpověď me-

zinárodního práva na jejich situaci prozatím ani neutváří. Diskuze probíhá především

na úrovni doktríny, avšak – jak ukazuje stať Milana Lipovského – její dosavadní závěry

neukazují možnost uspokojivého řešení situace těchto osob bez přijetí nové mezináro-

dněprávní úpravy. První rozsudky soudů Nového Zélandu o žádostech o mezinárod-

ní ochranu migrantů z potápějících se ostrovů, jež podrobněji rozebírá stať Barbory

Matějkové, potvrzují, že stávající právní rámec Úmluvy o právním postavení uprchlíků

je pro tyto osoby nedostatečný.

Druhou skupinou jsou pak migranti tvořící součást nárazovějších migračních situa-

cí vyvolaných přírodními katastrofami. Jak ukazuje stať Pavla Šturmy, potřeba podrob-

nější právní úpravy, která by řešila nejen následek, ale rovněž příčinu vzniku nucené

migrace v důsledku přírodních katastrof, již je reflektována a možná odpověď je roz-

pracovávána Komisí pro mezinárodní právo. Ta pracuje na Návrzích článků o ochraně

Je nepochybné, že námi vymezené kategorie „nepravých“ uprchlíků zde existovaly i dávno před přijetím

Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Masovost a palčivost těchto forem nucené migrace však v době

sjednání Úmluvy nedosahovaly takové úrovně, jež by přesvědčila státy o nutnosti koordinované reakce

v podobě přijetí zvláštní mezinárodní smluvní úpravy. Svou roli přitom však jistě hrála – stejně jako dnes

– také obava z příliš širokého vymezení kategorie potřebných, jimž by se státy takovou úpravou zavázaly

garantovat určitý rozsah oprávnění a podpory, ocitnou-li se na jejich území.