175 / 200
173
DNES MIGRANTI, ZÍTRA UPRCHLÍCI?
Linda Janků, Věra Honusková, Eliška Flídrová
Je zřejmé, že migranti dnes čelí celé řadě komplexních situací, v nichž jsou jejich
práva ohrožena, porušována či nedostatečně garantována. Existuje množství rozma-
nitých problémů spojených s migrací a právy migrujících osob, od samotné regulace
možnosti migrovat a vstupovat na území jiných států, přes úpravu právního postavení
osob, které se na území jiných států ocitnou, až po faktickou garanci práv plynoucích
z jejich právem přiznaného statusu a možností migrantů se jich účinně domoci.
Cílem této publikace bylo poukázat na jednu v dnešním světě velmi palčivou část
této problematiky a pokusit se nalézt možnou odpověď na některá z dilemat, které
přináší. Zaměřila se na situaci migrantů, kteří se k migraci nerozhodují dobrovolně,
avšak jsou k tomuto – často velmi obtížnému – životnímu kroku přinuceni vnějšími
okolnostmi, jež jim znemožňují setrvat v zemi původu. Zároveň se však jedná o osoby,
jejichž právní postavení není v situaci, v níž se ocitají, mezinárodním právem jed-
noznačně upraveno. Tato „výsada“ je garantována pouze poměrně malé části těchto
osob, jimiž jsou uprchlíci ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků (dále též
„Úmluva“) – tedy ti, kdo prchají ze země původu před určitou specifickou formou
pronásledování z přesně vymezených (relevantních) důvodů. Celá řada dalších katego-
rií tzv. nucených migrantů však jasné právní zakotvení svého postavení v mezinárod-
ním právu postrádá a je odkázána na dobrodiní jednotlivých států, případně existenci
partikulární (regionální) úpravy svého postavení, resp. subsidiární ochranu, již jim
v rozsahu nenavracení zpět do nebezpečí v určitých ohledech garantuje univerzální
a více pak regionální systémy ochrany lidských práv.
Právě zmíněná absence regulace postavení této – v současném světě značně početné
– kategorie nucených migrantů, která je v kontrastu s poměrně rozvinutou úpravou
postavení uprchlíků v rámci mezinárodního uprchlického práva, dala vzniknout této
publikaci. Ta se na jedné straně pokusila podrobněji vymezit jednotlivé kategorie nu-
cených migrantů (zde nazvaných jako „nepraví“ uprchlíci) a identifikovat rozsah (případ-
né) regulace jejich postavení v rámci současného mezinárodního práva, příp. navrhnout
možnosti její podoby
de lege ferenda
. Na straně druhé pak svou pozornost obrátila na stá-
vající subsidiární systém ochrany práv (nucených) migrantů, jejímž základem je mezi-
národní právo lidských práv, a identifikovala klíčové oblasti, v nichž může tato oblast
mezinárodního práva přispívat k ochraně práv a postavení nucených migrantů za situace,
kdy jiná – přiléhavější a konkrétnější – regulace v tomto směru neexistuje.
Záměrem této závěrečné kapitoly z pera editorů publikace je souhrnná reflexe po-
znatků, k nimž stati jednotlivých autorů dospěly, a zamyšlení se nad možnostmi, jež
současné mezinárodní právo nabízí osobám potřebným ochrany či nad jejich rozvojem
do budoucna.