35 / 200
33
lidských práv i řadu závazků jiných, počínaje nutností zajistit určitý standard pro své
občany, po povinnost ochrany veřejného pořádku v zemi. Jejich povinnosti mohou
být ve střetu, obdobná kolize je důvodem existence tzv. diplomatických záruk, či kon-
ceptů bezpečných zemí. Státy mohou nežádoucí zatížení řešit navracením migrantů,
včetně nepravých uprchlíků, zpět do jejich domovské země. U některých z nich budou
státy porušovat své mezinárodněprávní závazky (u některých válečných migrantů), ale
u mnoha nikoli.
Pokud se státy rozhodnou k humanitárnímu přístupu, pak mohou také začít efek-
tivně využívat stávající mechanismy ochrany. U některých kategorií nepravých uprch-
líků lze uvažovat o jejich podřazení pod definici uprchlíka, u jiných je možné efektivně
využívat instrumenty k jejich ochraně cílené (kupř. vyhlášení dočasné ochrany pro vá-
lečné uprchlíky v EU). Mohou také stávající ochranné mechanismy posílit, či vytvořit
zcela nové. Může jít mezi jinými o vznik nové úmluvy, která bude cílena buď na ne-
pravé uprchlíky jako celek, anebo na některou z kategorií, může dojít ke změně textu
Úmluvy (rozšíření definice uprchlíka), či přijetí protokolu k Úmluvě. Jako schůdnější
cesta se jeví zaměření na vytvoření regionálních úmluv, jak tomu ostatně již je u kate-
gorie uprchlíků válečných, či rozšíření mandátu UNHCR, jako tomu je u IDPs.
ͺ. Závěrem
Tato stať poskytuje úvod do tématu nepravých uprchlíků, tedy osob, jejichž vyme-
zení v současném mezinárodním právu neexistuje. Nyní je určitá ochrana poskytovaná
uprchlíkům, osobám vymezeným Úmluvou o právním postavení uprchlíků. Obdobné
problémy ale mají mnohé další osoby, na které definice uprchlíka v této úmluvě ne-
dopadá.
Pokusila jsem se nejprve tyto osoby definovat. Vymezila jsem určitá kritéria, která
považuji za relevantních pro úvahy o tom, kdo je a kdo není nepravým uprchlíkem.
Podle mého názoru je možné se orientovat podle kritérií, která jsou relevantní i pro
kategorii uprchlíků, tedy a) jde o proudy hromadné (hromadnost), b) osobám hrozí
újma (hrozba újmy), a c) jako vymezená a ohrožená skupina jsou vnímána ze strany
států a dalších relevantních hráčů na poli mezinárodního práva (společenská percepce).
Na základě tohoto vymezení jsem za nepravé uprchlíky považovala migranty válečné,
migranty environmentální a vnitřně přesídlené osoby s tím, že výčet potřebných osob
není úplný. Všem kategoriím nepravých uprchlíků je věnována pozornost v dalších
statích v této knize, kde budou také rozebrány zajímavé konkrétní situace s jejich po-
stavením spojené. Proto jsem je zde nepodrobila většímu zkoumání.
Zmíněná kritéria jsem analyzovala pro uvedené kategorie osob (tedy nepravých
uprchlíků) a dospěla k dílčím závěrům, k definování limitů, proč se nedaří zajistit
právní odpověď směřující k ochraně těchto osob. Dospěla jsem též k možným řešením,
mnohdy nicméně pro současné mezinárodní právo zcela nereálným.