SLP 07 (2014)

101

Celkově se zdá, že i přes nárůst smluvních stran počet doporučení Výboru ministrů

klesá. Zatímco v devadesátých letech jich bylo přijato 31, v následujících 13 letech

pouze 5. Příčin může být více – ať už lepší dodržování Charty smluvními stranami

nebo upřesnění „kalibrace“ ze strany Výboru ESC a vládního výboru či obměna členů

těchto výborů za shovívavější osobnosti.

͸.͸ Kolektivní stížnosti

Charta neumožňuje podávat individuální stížnosti a teprve dodatkový protokol

z roku 1995 zavedl možnost podat kolektivní stížnost. Tím se naplňování Charty vyma-

nilo čistě z rukou vlád, protože právem vznést stížnost disponují některé mezinárodní

a domácí zaměstnanecké a odborové organizace i některé mezinárodní a domácí nevládní

organizace. Na druhou stranu v této proceduře má vláda možnost předložit na svou obra-

nu stanovisko, kdežto u vyhodnocování periodických zpráv nemá prostor pro vyjádření

žádný. Stížnosti opět posuzuje Výbor ESC, fungující v této podobě jako kvazisoudní

těleso. Stížnost dá na vědomí vládě a po přijetí jejího stanoviska rozhodne nejdříve o při-

jatelnosti, následně v meritu. Výbor ESC může svolat ústní jednání, „nařídit“ předběžné

opatření, k rozhodnutím, zda došlo nebo nedošlo k porušení Charty, může být připojen

disent. V tom všem připomíná řízení před Evropským soudem pro lidská práva.

Cyklus uzavírá Výbor ministrů, který v rezoluci buď pouze vezme závěry Výboru ESC

na vědomí, nebo vyjádří potěšení nad tím, že se země v nejbližší periodické zprávě zmíní

o tom, jak situaci napravila. Ve vážnějším případě může Výbor ministrů schválit dvoutřeti-

novou většinou doporučení, jaká opatření by měla vláda přijmout; malý výskyt takovýchto

doporučení je častým předmětem kritiky. Na rozdíl od systému Úmluvy však tato rozhod-

nutí nejsou Výborem ministrů nijak vymahatelná. Záleží pak na ochotě vlády a případně

na poměru vnitrostátního a mezinárodního práva, jakou váhu budou v které zemi mít.

Rozdíly od systému Úmluvy vyplývají i z povahy „kolektivnosti“ stížnosti – stěžující

organizace nemusí být situací nijak dotčena, namítá pouze nesoulad práva nebo aplikač-

ní praxe s Chartou. Proto také odpadají některé obvyklé podmínky přijatelnosti – nelze

předpokládat vyčerpávání opravných prostředků nebo jednoznačně stanovenou lhůtu.

Stejně tak není možné navrhovat smírné urovnání, když chybí konkrétní oběť porušení.

Irsko posloužilo jako případ, kdy bylo Výborem ministrů upomínáno, že nebere

v potaz 20 let staré doporučení vyplývající z přezkumu periodické zprávy, u kolektiv-

ních stížností se nachází v obdobné situaci. V roce 2005 dospěl Výbor ESC k závěru,

že zákonným povolením mírných tělesných trestů (reasonable chastisement) porušuje

článek Revidované Charty, o osm let později byla vůči němu vznesena obdobná stíž-

nost (č. 93/2013).

Srov. General Comment of UN CESCR No. 9.: The domestic application of the Covenant, 3. 12. 1998,

E/C.12/1998/24.