104 / 300
102
. Kolektivní stížnosti proti České republice
Celkem bylo za patnáct let fungování systému kolektivních stížností od roku 1998
podáno 103 kolektivních stížností. Proti České republiky byly od 1. června 2012, kdy
pro ni vstoupil v platnost Dodatkový protokol zakládající systém kolektivních stížnos-
tí, vzneseny dvě.
V únoru 2013 podala mezinárodní nevládní organizace The Association for the
Protection of All Children (APPROACH) Ltd. kolektivní stížnost vůči sedmi zemím
včetně České republiky, v níž namítala na základě čl. 17 (Revidované) Charty, že jsou
v těchto zemích (s různou intenzitou) akceptovány tělesné tresty. Konkrétně u ČR
uváděla, že chybí explicitní zákaz tělesných trestů v rodině, alternativní péči a ve ško-
lách a že vláda nejednala s dostatečnou péčí (due diligence), aby násilné trestání dětí
vymýtila v praxi. V červenci 2013 byla stížnost prohlášena za přijatelnou, poté si vláda
vyměnila se stěžující organizací stanoviska. Vláda opřela svou argumentaci o tvrzení, že
stávající legislativa adekvátně chrání děti před tělesnými tresty ve všech prostředích, že
vede kampaně proti násilí na dětech a že požadavek na explicitní zákaz tělesných trestů
vyplývá pouze z Revidované Charty, ale ne z textu Charty.
Prohlášení, že implicitně je už dnes tělesné trestání dětí zapovězeno, nemusí Výboru
ESC stačit, podobným způsobem argumentovalo dříve už Řecko a stejně byla shledá-
na jeho situace v rozporu s Chartou (rozhodnutí Výboru ESC z 26. 1. 2005, stížnost
č. 17/2003). Navíc kritiku na absenci explicitního zákazu tělesných trestů směřují
české vládě pravidelně kontrolní mechanismy OSN (Výbor pro občanská a politická
práva, Výbor proti mučení, Výbor pro práva dítěte, Univerzální periodický přezkum),
což lze považovat za „přitěžující okolnost“. Naopak argument aktuálními kampaněmi
na ochranu dětí před násilím by mohla přesvědčit Výbor ESC o tom, že vláda jedná
s dostatečnou péčí, aby trestání dětí vymýtila. Zároveň si je nutno všimnout, že ani
v nejnovějších programových materiálech vláda přímo s explicitním zákazem tělesných
trestů nepočítá – v Národní strategii ochrany práv dětí: Právo na dětství z roku 2012
je pouze doporučeno zajistit zákaz tělesných trestů, žádný úkol k tomu není stanovený,
ve zprávě o plnění této strategie
17
se mluví opět pouze o plánované „realizaci opatření
na podporu pozitivního rodičovství a výchovu bez trestání“, přičemž indikátorem má
být kampaň na podporu rodičovství.
Z právního hlediska je nejzajímavějším argumentem tvrzení, že Charta v čl. 17 mlu-
ví pouze o právu matek a dětí na sociální a ekonomickou ochranu a že ochranu pro-
ti násilí obsahuje teprve Revidovaná Charta, k níž však Česká republika nepřistoupila.
Stěžovatelská organizace naopak argumentuje doktrínou žijícího instrumentu a obec-
ným stanoviskem Výboru ESC z roku 2001, v němž z článku 7 a 17 Charty Výbor
17
Zpráva o plnění Národní strategie ochrany práv dětí a Akčního plánu k naplnění Národní strategie ochra-
ny práv dětí na období 2012–2015 za rok 2013, příloha usnesení vlády č. 474 ze dne 25. června 2014.