99 / 300
97
regionální lidskoprávní soudy
2
i vnitrostátní ústavní soudy
3
čím dále více judikují
v oblasti ESC práv a také po dlouhých letech očekávání vstoupil v platnost opční
protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
Pro Českou republiku není soudní rozhodování na poli ESC práv ničím novým, jak
dokládají rozhodnutí Ústavního soudu věnující se např. sociálnímu zabezpečení, právu
podnikat, ochrany zdraví či dětí. Co je pro českou vládu nové, je podřízení se kontrol-
nímu mechanismu Evropské sociální charty v podobě přezkumu kolektivních stížností.
Cílem tohoto příspěvku bude představení fungování tohoto kvazi-judiciálního mechani-
smu a jeho vztahu k České republice. Původním záměrem příspěvku bylo i komentování
historicky prvního rozhodnutí proti ČR, nicméně vzhledem k opoždění jeho vydání se
příspěvek omezí na zhodnocení dosavadního řízení a slabin celého systému.
ͷ. Vývoj Evropské sociální charty
V poválečné Evropě panovala daleko větší shoda na obsahu občanských a politic-
kých práv, a proto se zrodil na nich založený text
4
Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále také Úmluva) hned v roce 1950, rok a půl po založení Rady
Evropy. Neznamená to, že by se Rada Evropy ESC právům nevěnovala,
5
zástupci vlád
si byli dobře vědomi jednostrannosti textu Úmluvy, museli se však rozhodnout, jakým
způsobem formálně lidská práva druhé generace ošetřit.
6
Nabízely se dvě varianty:
mohla být buď rozšířena věcná příslušnost Evropského soudu pro lidská práva i o ESC
práva, postaveny by tedy byly na roveň občanským a politickým právům. Touto cestou
se vydal i první protokol k Úmluvě, který v čl. 2 zakotvil právo na vzdělání.
7
Převážila
nakonec ale druhá cesta – vznik samostatného katalogu s nižší úrovní vymožitelnosti.
Ten byl postupně doplněn třemi protokoly obsahujícími hmotněprávní i procesně-
právní pravidla, zatímco Úmluva byla rozšířena o 14 protokolů.
2
Blíže např. BADERIN, M., McCORQUODALE, R.:
Economic, Social, and Cultural Rights in Action
.
New York: Oxford University Press, 2007. LANGFORD, M.:
Social Rights Jurisprudence. Emerging Trends
in International and Comparative Law.
New York: Cambridge University Press, 2008. KRATOCHVÍL,
J.:
Sociální práva v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a Mezinárodním paktu o občanských a politic-
kých právech.
Praha: Univerzita Karlova, 2010.
3
V literatuře hojně citované příklady z Indie, Jihoafrické republiky nebo Kanady (blíže např. O’CONNELL, P.:
Vindicating Socio-Economic Rights. International Standards and Comparative Experiences
. Oxon: Routledge,
2012.) jsou doplňovány judikaturou evropskou , např. na úsporná opatření reagovaly ve smyslu obhajoby
ESC práv v posledních letech vrcholné soudy z Portugalska, Řecka, Slovinska či Nizozemí.
4
V některých oblastech se původní Úmluva pohybuje na pomezí občanských a politických práv s ESC
právy, což jen dokazuje jejich prostupnost a podmíněnost – např. v zákazu nucené práce v čl. 4, právu
zakládat odbory v čl. 11 či zákazu diskriminace v čl. 14 Úmluvy.
5
Už na svém prvním zasedání přijalo Parlamentní shromáždění (tehdejší Poradní shromáždění) rezoluci
Evropský problém s ubytováním, Doc. 79, II, Resolution 14 (1949).
6
Myšlenka, že lze mluvit o právech, nebyla tou dobou nijak revoluční, už v roce 1948 si našla ESC práva
cestu do čl. 22 až 27 Všeobecné deklarace lidských práv.
7
Pro vlády nakonec nebyl nijak kontroverzní, vstoupil v platnost po dvou letech, přistoupily k němu
nakonec všechny země s výjimkou Monaka a Švýcarska.