SLP 07 (2014)

Rozdíl v závěrech aplikace testu proporcionality ohledně zaměstnaneckých vztahů

lze dobře ilustrovat na případu Eweida a další, kde došlo ke spojení řízení čtyř stěžova-

telů a řízení bylo natolik zajímavé, že se do něj formou třetích stran zapojila celá řada

dalších organizací. Zatímco u první stěžovatelky ESLP shledal, že nebylo proporční

omezení její svobody, když jí jako pracovnici aerolinií bylo zakázáno nosit křížek jako

náboženský symbol, u druhé totéž omezení proporční bylo, neboť pracovala jako zdra-

votní sestra a kříž na řetízku kolem krku mohl způsobit zdravotní riziko pro pacienty.

Lze tedy uzavřít, že omezení svobody projevování náboženského vyznání nebo pře-

svědčení do velké míry závisí na konkrétních okolnostech panujících v dané zemi ale

rovněž na okolnostech konkrétního stěžovatele, včetně toho, o jaký vztah (v němž

k omezení náboženského projevu došlo) se jedná.

Vzhledem k významu vzdělávacího systému pro společnost a vzhledem k opakova-

nému důrazu, který ESLP klade na pluralitu názorů v demokratické společnosti, lze

předpokládat, že vzdělávacímu systému, podobně jako zaměstnaneckým vztahům, je

poskytována rovněž vysoká míra důležitosti a možnost omezení projevu náboženského

vyznání zde bude brána s větším ohledem na specifika dané země a stěžovatele než by

tomu mohlo být v jiných vztazích.

͹. Právo na vzdělání

Článek 2 Prvního dodatkového protokolu uvádí:

Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoli funkcí

v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů

zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a fi-

lozofickým přesvědčením.

Pro diskutovanou problematiku je relevantní pouze první věta. Zvláštností oproti

ostatním právům a svobodám v podobných kategoriích je, že neobsahuje omezující

ustanovení. Přesto ESLP dovodil, že toto právo není absolutní a fakticky tak jeho ome-

zení připustil. Že nemůže být absolutní je logické, jeho efektivní zajištění si totiž žádá

zdroje, toto právo přímo „

volá po regulaci státem ... která se může měnit v čase a místě

podle potřeb a zdrojů ... taková regulace nikdy nesmí poškodit samotnou podstatu práva

na vzdělání či být v rozporu s ostatními právy zahrnutými v Úmluvě

.“

Protože právo na vzdělání je právem záležejícím především na finanční situaci státu

(a jednotlivce), záleží jeho efektivní výkon ještě na více okolnostech než právo na svo-

bodu náboženského vyznání. I tyto aspekty je proto třeba vzít v úvahu při zjišťování,

zda bylo právo porušeno či nikoliv.

Ibid, par. 89-101.

Případ vztahující se k určitým aspektům předpisů na použití jazyků ve výuce v Belgii, stížnosti č. 1474/62,

1677/62, 1691/62, 1769/63, 1994/63 a 2126/64, rozsudek ze dne 23. 7. 1968, par. 5 (The Law/B).