110 / 300
108
správný úřední postup“ zahrnuje (i) nezákonný resp. protiprávní postup, což v sys-
tému založeném na vládě práva nezbytně znamená i (ii) postup porušující základní
práva, a dále (iii) postup odporující tzv. zásadám řádné správy.
8
Z pohledu ochrany
základních práv v Evropě je podstatné, že se EVOP hned z počátku jednoznačně roz-
hodl do svého mandátu tuto oblast zahrnout.
Tento přístup našel později své potvrzení v Listině EU,
9
jejíž článek 41 zakotvuje
právo na řádnou správu, které je v systému EU pojímáno jako základní právo.
10
. Rozsah pravomoci EVOP zasahovat v oblasti ochrany základních práv
Rozsah přezkumu dodržování základních práv ze strany EVOP je však omezen ně-
kolika významnými faktory. V první řadě se působnost EVOP
ratione personae
vztahu-
je pouze na instituce, orgány a další subjekty EU. I když může české znění Smluv půso-
bit poněkud zavádějícím způsobem („subjekty EU“), pravomoc EVOP se nevztahuje
ani na členské státy EU, ani na vnitrostátní orgány, a to ani, pokud aplikují právo EU.
Působnost se dále nevztahuje na soukromé osoby a z působnosti je dále čl. 228 SFEU
výslovně vyňat Soudní dvůr EU ve výkonu soudních pravomocí.
Vzhledem ke skutečnosti, že článek 228 SFEU hovoří o nesprávném úředním
postupu, tak se EVOP dále konzistentně odmítá zabývat stížnostmi, které se týkají
politické
činnosti institucí EU a zejména Evropského parlamentu. Stejně tak odmítá
přezkoumávat správnost unijní
legislativy
.
Další omezení je patrné ze samotné povahy Evropské Unie, jejíž pravomoci jsou
přísně vymezeny ve Smlouvách, a z rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy.
Zatímco EVOP do své kompetence zahrnuje veškerá základní práva zejména tak, jak
jsou dnes zaručena v Listině EU, lze si těžko představit, že by se nějaká stížnost po-
daná EVOP mohla týkat aplikace některých tradičních základních práv tak, jak jsme
na ně zvyklí z vnitrostátního prostředí, jako např. právo na život (čl. 2 Listiny EU),
8
Srov. str. 22-26 Výroční zprávy za rok 1997.
9
Účinnost k 1. 12. 2009.
10
Čl. 41 Listiny EU zní: „
1. Každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými sub-
jekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.
2. Toto právo zahrnuje především:
a) právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo
nepříznivě dotknout;
b) právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, při respektování oprávněných zájmů důvěrnosti a pro-
fesního a obchodního tajemství;
c) povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.
3. Každý má právo na to, aby mu Unie v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských
států nahradila škodu způsobenou jejími orgány nebo jejími zaměstnanci při výkonu jejich funkce.
4. Každý se může písemně obracet na orgány Unie v jednom z jazyků Smluv a musí obdržet odpověď ve stejném
jazyce.
“