SLP 07 (2014)

115 / 300

113
objem rozvojové pomoci. Toto bylo odůvodněno skutečností, že Komise měla finanční
prostředky na poskytnutí pouze dvaceti míst na stáž. Mezi vybranými dvaceti státy
ovšem nefiguroval členský stát stěžovatelky, která před EVOP namítala diskriminaci
z důvodu státní příslušnosti.
Komise během šetření EVOP vyjádřila politování nad změnou, ke které došlo,
a uznala, že mohlo dojít „k určitému vyloučení na základě státní příslušnosti kandi-
dátů“.33 Zároveň vysvětlila, že provedla revizi pravidel, která by měla do budoucnosti
zaručit, že nedojde k znevýhodnění kandidátů z některých členských států. Pokud
by počet volných míst neodpovídal počtu členských států, kandidáti budou vybíráni
na základě svých zásluh, přičemž co nejvyšší počet členských států bude zastoupen.
EVOP v první řadě shledal, že postup Evropské komise postrádal oporu v pravi-
dlech aplikovaných na dotčené výběrové řízení. Z tohoto důvodu jej EVOP prohlásil
za projev libovůle („arbitrary“).34 Na druhou stranu se však odmítl vyslovit k otázce
možné diskriminace na základě státní příslušnosti, když Komise v zásadě uznala, že
pochybila, a změnou pravidel se pokusila zaručit, že podobná situace v budoucnosti
znovu nenastane.
͹.͸.͸ Antidiskriminační politika EU
Ve věci 1640/2011/MMN se EVOP zabýval otázkou, zda Evropská komise nepře-
kročila své pravomoci, když ve své budově v květnu 2011 umožnila organizaci výstavy
fotografií homosexuálních párů,35 jejímž cílem bylo poukázat na problémy v oblasti
rodinného práva zejména v souvislosti s výkonem svobody pohybu v rámci vnitřní-
ho trhu. Komise výstavu zároveň nepřímo finančně podpořila a komisařka pro lidská
práva (zároveň vicepředsedkyně Komise) jí poskytla svou záštitu. Výstava nesla název
„Různé rodiny, stejná láska“ a apelovala na zrovnoprávnění v různých oblastech včetně
manželství a přístupu k umělému oplodnění.
Stěžovatel upozornil na to, že se evropské právo v současnosti nevztahuje na otázky
manželství, rodinného práva a umělého oplodnění. Komise tak podle stěžovatele pře-
kročila rozsah svých pravomocí a zároveň se dopustila diskriminačního jednání vůči
občanům, kteří nesdílí názory podporované výstavou.
EVOP se nicméně přiklonil ke stanovisku Komise, když uznal, že jedním z aspek-
tů unijního práva zakotvených jak v Listině EU, tak v sekundárním právu je i zákaz
diskriminace na základě sexuální orientace. Podle EVOP má Evropská unie „pravomoc
a zároveň povinnost bojovat proti diskriminaci na základě sexuální orientace v rámci svých
kompetencí“.36 Komise tak mohla legitimně umožnit a podpořit organizaci předmětné
výstavy ve své budově zejména v aspektech, které se dotýkají svobody pohybu uvnitř
33 EVOP, věc 1053/2013/(RT)JN, rozhodnutí ze dne 9. 7. 2014, odst. 11.
34 EVOP, věc 1053/2013/(RT)JN, odst. 17.
35 Informace a výstavě včetně fotografií jsou k dispozici zde:
lies/campaigns_and_events/exhibition [otevřeno 5. 9. 2014].
36 EVOP, věc 1640/2011/MMN, rozhodnutí ze dne 8. 7. 2013, odst. 60.