SLP 07 (2014)

115

EVOP dal stěžovateli za pravdu a přijal návrh doporučení, ve kterém Komisi výslov-

ně vyzval, aby přehodnotila své stanovisko a uznala, že je systém zavedený irskou legis-

lativou diskriminační. EVOP uznal, že irský systém nepředstavuje přímou diskrimina-

ci na základě státní příslušnosti, neboť na tomto základě nerozlišuje. EVOP nicméně

dospěl k závěru, že se Komise dostatečně nevypořádala s otázkou, zda se nejednalo

o diskriminaci nepřímou. Podle EVOP omezení desetileté zkušenosti na území Irska

má potenciál dotknout se více osob, které nemají irské občanství. Komise se dostateč-

ně nevěnovala existenci legitimního cíle, který by tuto podmínku mohl odůvodnit,

a otázce, zda bylo nezbytné a přiměřené požadovat po osobách, které nemohly doložit

desetiletou profesní zkušenost na území Irska, složení náročnějších a dražších zkoušek.

Komise rovněž nijak nevysvětlila, proč nebylo s ohledem na specifika dotčené profese

možné vzít v potaz i zkušenost nabytou v ostatních členských státech.

͹.͹ Práva přistěhovalců

V březnu 2012 EVOP zahájil šetření z vlastního podnětu týkající se některých as-

pektů dodržování lidských práv v činnosti Evropské agentury pro řízení operativní

spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (dále jen „agentura

Frontex“).

Hlavním posláním agentury Frontex je koordinace operativní spolupráce

členských států v oblasti kontroly vnějších hranic, což se týká např. i organizace společ-

ných návratových operací.

Činnost agentury Frontex tak úzce souvisí se základními

právy přistěhovalců.

Šetření EVOP zahrnovalo rozsáhlou veřejnou konzultaci, v rámci které EVOP obdržel

stanovisko od řady nevládních organizací, Agentury EU pro lidská práva a Veřejného

ochránce práv Řecka.

Výsledky šetření byly relativně uspokojivé, ale na konci roku 2013

EVOP vypracoval zvláštní zprávu Evropskému parlamentu,

ve které vyjádřil názor, že

by agentura Frontex měla zavést vnitřní mechanismus pro přijímání a vyřizování stíž-

ností na porušení základních práv. Právo podat stížnost by podle EVOP měli mít

samotní poškození, ale i účastníci operací Frontex a další osoby jednající ve veřejném

zájmu (např. nevládní organizace nebo novináři).

Důvod, proč se EVOP se zvláštní zprávou obrátil o pomoc na Evropský parlament,

bylo odmítnutí agentury Frontex vyhovět odpovídajícímu doporučení EVOP. Jako

hlavní argument agentura Frontexu uvedla, že se její poslání omezuje na koordinač-

ní činnost a že právní odpovědnost za případná individuální porušení lidských práv

připadá členským státům, které se operací Frontex účastní, resp. státu, na jehož území

k operaci k incidentu došlo.

Věc OI/5/2012/BEH-MHZ.

Srov. Nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 z 26. 10. 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní

spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie. Úř. věst. L 349, 25. 11. 2004, s.1.

Stanoviska těchto organizací a institucí jsou veřejně dostupná zde:

en/cases/initiatives.faces [otevřeno 3. 9. 2014].

Zvláštní zpráva je dostupná zde:

en/52465/html.bookmark [otevřeno 3. 9. 2014].