116 / 300
114
EU. EVOP nicméně zároveň uznal, že minimálně u některých fotografií nebyl vztah
k unijnímu právo dán takto jasně. S ohledem na rozdíly, které panují v názorech občanů
na dotčená témata, by tedy bývalo bylo vhodné, aby Komise veřejnost jasně upozornila,
že výstava představuje názory organizátora, se kterými se Komise nutně neztotožňuje.
.. Svoboda pohybu a zákaz diskriminace členskými státy
EVOP se otázkou diskriminace může dále zabývat v souvislosti s případy, kdy
Evropská komise odmítne zahájit řízení pro porušení povinnosti na základě podnětu
osoby, která se cítí být diskriminovaná členským státem.
37
Jak už bylo řečeno, EVOP
není oprávněn zabývat se stížnostmi podanými proti členským státům nebo proti vnit-
rostátním orgánům. K aplikaci unijního práva členskými státy se však může nepřímo –
a samozřejmě ve zcela omezené míře – vyslovovat v případech, kdy si stěžovatel stěžuje,
že Komise nesprávně vyhodnotila jeho stížnost na porušení unijního práva. EVOP
tyto stížnosti přijímá a kontroluje jednak procesní postup Komise, jednak odůvodnění
jejího rozhodnutí, přičemž však respektuje její prostor k uvážení.
Zajímavý příklad v oblasti diskriminace a svobody pohybu nabízí kauza francouz-
ského občana, který využil svobody pohybu a usídlil se v Irsku, kde od roku 2000 pra-
coval jako architekt.
38
V roce 2007 však Irsko přijalo zákon, který upravoval podmínky
pro užívání titulu architekt. Stěžovatel musel přestat tento titul užívat, což ho údajně
znevýhodnilo v konkurenci s osobami, které jej mohly dále užívat. Zákon v podstatě
vytvořil dva způsoby kvalifikace pro užívání tohoto titulu. V rámci prvního způsobu
mohly osoby, které pracovaly na území Irska jako architekt po dobu deseti let složit
zřejmě jednodušší zkoušku za poplatek EUR 5,500. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
tuto podmínku nesplňoval, tak mu zbývala pouze druhá možnost, a sice složit dražší
(EUR 13,500) a náročnější zkoušky, které trvaly po dobu deseti měsíců.
Stěžovatel se obrátil na Evropskou komisi a napadl nově zavedený systém jako od-
porující svobodě pohybu zaručené Smlouvami. Komise nicméně zaujala názor, že se
nejednalo o diskriminaci, neboť byť desetileté období zkušenosti bralo v potaz pouze
zkušenost nabytou v Irsku, stěžovatel měl pořád možnost kvalifikovat se v rámci dru-
hého způsobu, který nijak nerozlišoval mezi irskými občany a občany ostatních zemí
EU nebo mezi osobami, které nabyly profesní zkušenost v Irsku nebo mimo něj. Navíc
první způsob kvalifikace představoval přechodné opatření, které mělo zmírnit dopad
na osoby, které pracovaly deset let a více před zavedením nového režimu. Podle Komise
by tak bylo nepřiměřené trvat na jeho zrušení, když se nemělo nijak aplikovat do bu-
doucnosti. Stěžovatel se však domníval, že je takové zacházení diskriminační, neboť
na osoby, které nabyly relevantní desetiletou profesní zkušenost, byť i jen částečně,
na území EU mimo Irsko, se aplikuje přísnější režim (náročnější a dražší zkoušky).
37
Čl. 258 SFEU :
„Má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj ze Smluv vyplývá, vydá
o tom odůvodněné stanovisko poté, co umožní tomuto státu podat vyjádření.
„Nevyhoví-li tento stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí, může Komise předložit věc Soudnímu dvoru
Evropské unie.“
38
EVOP, věc 503/2012/RA, návrh doporučení ze dne 7. 5. 2013.