SLP 07 (2014)

182

články Evropské úmluvy o ochraně lidských práv zakazují činit jakékoliv rozdíly na zá-

kladě národního nebo sociálního původu. Článek 21 odstavec 1 Listiny základních

práv Evropské unie ukládá členským státům, aby dodržovaly zákaz jakékoliv diskri-

minace z důvodů, jako je etnický nebo sociální původ nebo příslušnost k národ-

nostní menšině. V oblasti sekundárního práva směrnice 2000/43/ES zavádí zásadu

rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, a tím

zajišťuje, aby v členských státech nedocházelo k diskriminaci na základě etnické pů-

vodu. Francouzský zákonodárce implementoval ustanovení směrnice 2000/43/ES

do konkrétních ustanovení trestního zákoníku, zákoníku práce, ale i do správního

práva. Přímá a nepřímá diskriminace je zakázána, ovšem vnitrostátní právní předpisy

podrobně tyto dva pojmy nedefinují.

Mnoho francouzských ministerských oběžníků obsahovalo diskriminační poznámky

k unijním občanům romského původu. To je případ oběžníku ze dne 05. 08. 2010,

který přikazuje zahájit systematické vyklízení nelegálních táborů, a priori romských

táborů. Podobně, jak poznamenaly humanitární organizace, se argument nedostat-

ku finančních prostředků, kterým se ospravedlňuje vyhoštění, používá pouze proti

rumunským a bulharským občanům a ne proti ostatním evropským občanům. Toto

dokazuje opravdovou diskriminaci vůči Romům.

͹.ͼ Nezohlednění nejlepších zájmů dítěte

Článek 28 směrnice 2004/38/ES stanoví, že v každém řízení o vyhoštění by před

ostatními hledisky měl mít přednost nejlepší zájem dítěte. To je zakotveno také

v Úmluvě OSN o právech dítěte z 20. listopadu 1989.

Lze zpozorovat, že ve fran-

couzských deportačních příkazech žádná zmínka o uvážení zájmů dítěte není. Rodiče

těchto dětí vyjádřili hluboké znepokojení nad tím, jaké důsledky bude toto vyklízení

a vyhošťování mít na zdraví a vzdělání jejich dětí. Mnoho romských dětí bylo dokonce

vyhoštěno z Francie několikrát.

Další kritika se snáší na jiná porušení vnitrostátního, mezinárodního a evropského

práva, na mnohé odmítání francouzských starostů a primátorů přijmout romské děti

do škol, zatímco ve Francii je škola povinná pro všechny děti ve věku od 6 do 16 let,

ať už francouzské či pocházející ze zahraničí.

Kromě toho špatné životní podmínky

Pro více informací o provedení směrnice 2000/43/ES ve Francii viz článek: RENOUX, A.-L.: O směr-

nici 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, In:

Právo a diskriminace

, 06. května 2007, Univerzita Nanterre

La Défense.

Oběžník z 05.8.2010 podepsal Michael Bart, náčelník štábu ministra vnitra.

Článek 28-3: „Rozhodnutí o vyhoštění nesmí, s výjimkou naléhavých důvodů týkajících se veřejného

pořádku nebo veřejné bezpečnosti vymezených členskými státy, být vydáno proti občanům Unie, kteří

jsou nezletilými osobami, kromě případů, kdy je vyhoštění v nejlepším zájmu dítěte, jak je stanoveno

v Úmluvě OSN o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989.“

Někteří vyhoštění romští občané se vrátili zpátky do Francie. Průzkum Evropského centra pro práva

Romů z července 2014 ukázal, že v průměru dotazovaní byli Romové šestkrát vyhoštěni z Francie.

Viz článek 13 ústavy z roku 1958 a článek L. 131-1 francouzského zákoníku školství.