SLP 07 (2014)

177

řádných okolností neodůvodňuje závěr, že přítomnost rumunského občana ve Francii

představuje hrozbu pro veřejný pořádek.

Dalším příkladem nesprávné implementace směrnice 2004/38/ES je článek 39

francouzského zákona o imigraci, který má kopírovat podmínky článku 35 o zneužití

práva směrnice 2004/38/ES. Úprava zneužití práva k obnovení pobytu kratšího než

tři měsíce přijatá francouzským zákonodárcem velice široce vykládá článek 35 směr-

nice 2004/38/ES. Není překvapením, že od jisté doby mají správní soudy tendenci

rušit příkazy k opuštění francouzského území (ordre de quitter le territoire français –

OQTF)

pro nedostatek důkazů.

Ve svém rozsudku ze dne 16. května 2012 správní soud v Lyonu odmítá případ kva-

lifikovat jako zneužití práva rumunským občanem, protože „správní orgán nepředložil

žádný důkaz o tom, že by žalobce několikrát obnovil svůj pobyt kratší než tři měsíce,

a správní orgán neposkytl dostatečně přesné a objektivní důkazy, které by zakládaly

zneužívání sociálního systému, když pouze konstatoval, že podmínky existence ža-

lobce jsou slabé a žalobce nemá dostatečné finanční prostředky“. Podobně se

Poradní

komise pro lidská práva

ve svém stanovisku z března 2012

vyjadřuje k tomu, že státní

příslušník Společenství nezíská neoprávněné výhody tím, že by se rozhodl opakova-

ně cestovat tam a zpět mezi Francií a zemí jeho původu, čímž by pobýval na území

Francie po dobu kratší než tři měsíce a tím by zde pobýval v souladu se statusem non-

-rezidenta. Dle rozhodnutí Emsland-Starke musí migrant získat nějakou výhodu, aby

mohl být obviněn ze zneužívání práv Evropské unie.

͹.͸ Nesprávná implementace směrnice ͸ͶͶͺ/͹;/ES

Směrnice 2004/38/ES byla nesprávně implementována odpovědnými francouz-

skými orgány. Nesprávnost implementace spočívá v extenzivním výkladu ustanovení

Je pravda, že Soudní dvůr považuje v některých případech opakující se drobnou kriminalitu za hrozbu

pro veřejný pořádek, to by mohl být případ i

nelegálního záboru půdy. Soudní dvůr ale rozhodl, že vni-

trostátní orgány musí prokázat skutečnost, že osobní chování jednotlivce představuje hrozbu pro veřejný

pořádek a zvážit následující faktory: povahu trestných činů, frekvence jejich opakování, způsobenou škodu.

Je nepravděpodobné, aby většina případů opakované trestné činnosti rumunských a bulharských občanů

(což není případ každého migranta) byla skutečnou hrozbou pro francouzský veřejné pořádek, kterým je

„pořádek, bezpečnost, zdravotní nezávadnost a veřejný klid.“ Viz rozsudek Polat, C-349/06.

Příkaz opustit francouzské území – OQTF – je upraven v zákoně z 24. července 2006 a je určen pro po-

užití v některých případech, kdy prefektura odmítá zahraniční osobě udělení nebo prodloužení platnosti

povolení k pobytu nebo při rozhodnutí o odnětí povolení k pobytu. V praxi je odmítnutí nebo odnětí

prefekturou vždy doprovázeno příkazem k zatčení za účelem deportace – APRF.

Viz například rozsudky správního soudu v Lyonu

ze dne 16. května 2012, číslo 1203741, číslo 1203740,

číslo 1201114, a rozsudek správního odvolacího soudu v Douai ze dne 25. října 2012, číslo 12DA00853.

Protože rumunští a bulharští státní příslušníci nepotřebují víza, je velmi obtížné prokázat datum je-

jich vstupu na území Francie a jejich opakované cestování tam a zpět mezi Francií a Rumunskem

a Bulharskem.

Viz

Stanovisko k dodržování práv „kočovníků“ a romských migrantů z nedávné odpovědi Francie mezinárod-

ním organizacím

, bod 39 (

Avis sur le respect des droits des „gens du voyage“ et des Roms migrants au regard des

réponses récentes de la France aux instances internationales