SLP 07 (2014)

174

ní definice těchto pojmů v evropském právu ovšem neexistuje.

Každý členský stát

si tyto pojmy definuje sám, a to restriktivně

a pod kontrolou Soudního dvora.

Zároveň členské státy stanoví jasné rozdíly mezi veřejným pořádkem a veřejnou bez-

pečností.

Francie implementovala článek 27 směrnice 2004/38/ES do francouzského práva

pomocí dvou článků, článku 63 a 65

zákona o imigraci, integraci a státní příslušnosti

z roku 2011.

Článek 63, integrovaný do

Kodexu o vstupu a pobytu cizinců a o azylu

v článku L 521-5,

kopíruje podmínky článku 27 v tom smyslu, že vyhoštění je opráv-

něné, pokud osobní chování jednotlivce představuje skutečné, aktuální a dostatečně

závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti.

Článek 65, integrovaný do Kodexu v článku L 213-1,

dává pojmu ohrožení veřej-

ného pořádku širší výklad než článek 27 směrnice 2004/38/ES. Podle tohoto článku

je osoba považována za hrozbu pro veřejný pořádek také tehdy, jestliže byla trestně

stíhána za některé trestné činy, jako je obchod s drogami, obchodování s lidmi, kup-

lířství, loupež, kořistění ze žebrání a neoprávněný zásah do práva k pozemku. Žádné

Směrnice rozlišuje pouze mezi závažnými důvody týkajícími se veřejného pořádku, kterých může být pou-

žito proti občanům Unie s bydlištěm v hostujícím členském státě po dobu kratší než 10 let (článek 27-2),

a naléhavými důvody týkajícími se veřejné bezpečnosti, které dopadají i na občany pobývajícími dlouhodobě.

Viz rozsudek SDEU Rutili 36/75 a

Sdělení Komise z roku 1999 o zvláštních opatření týkajících se pohybu

a pobytu občanů Unie, která byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného

zdraví

: členské státy si v zásadě i nadále mohou volně určit požadavky veřejného zájmu dle svých vnitro-

státních potřeb.

Viz

sdělení Komise z roku 1999 o zvláštních opatřeních týkajících se pohybu a pobytu občanů Unie, která

byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví

, a rozsudky 36/75 Rutili,

marg. č. 27, 30/77 Bouchereau, marg. č. 33 a 33/07 Jipa, marg. č. 23.

Viz rozsudek SDEU 41/74 Van Duyn: „Pojem veřejného pořádku je v kontextu Společenství (…) před-

mětem striktního výkladu, takže jeho dosah nemůže být stanoven jednostranně jednotlivými členskými

státy bez kontroly ze strany orgánů Společenství.“

Ve svém

Sdělení z roku 1999 o zvláštních opatření týkajících se pohybu a pobytu občanů Unie, která byla přijata

z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví

, Komise uvádí, že obecně „veřejná

bezpečnost“ odkazuje na vnitřní a vnější bezpečnost ve smyslu zachování celistvosti území členského státu

a jeho institucí. Obecně je „veřejný pořádek“ vykládán ve smyslu prevence narušení společenského řádu.

V celém článku bude citována novela zákona z roku 2011, nikoliv zákon z roku 2006.

L. 521-5. Vyhoštění podle článků L. 521-1 až L. 521-3 může být aplikováno vůči státním příslušníkům

členského státu Evropské unie, vůči státním příslušníkům smluvního státu dohody o Evropském hos-

podářském prostoru nebo státním příslušníkům Švýcarské konfederace, nebo vůči členům jeho rodiny,

pokud jejich osobní chování představuje skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu, kterou je

ohrožen základní zájem společnosti.

L. 213-1. – Přístup na francouzské území může být odepřen všem cizincům, jejichž přítomnost před-

stavuje hrozbu pro veřejný pořádek, kterým byl udělen zákazu pobytu na území Francie, trest vyhoštění

z území Francie nebo deportace, o které bylo rozhodnuto před méně než třemi lety podle článku L. 533-1,

anebo kterým byl udělen trest zákazu návratu na francouzském území.

Ohrožení veřejného pořádku může být v souvislosti s možným spácháním trestného činu předmětem

trestního stíhání podle ustanovení trestního zákona dle odstavce 1 článku L. 313-5, odstavců 1, 4, 6 a 8

článku 311-4, a článků 322-4-1, 222-14, 224-1 až 227-7 a 227-4-2 trestního zákoníku.