193 / 300
191
utrpení žen, včetně hrozby takovými akty, donucování a svévolné omezování svobody,
a to jak ve veřejném, tak i v soukromém životě. Čl. 2 Deklarace obsahuje deklarator-
ní výčet relevantních činů, jako jsou např. znásilnění, obřízka, obchodování s ženami
a nucená prostituce, ale také sexuální obtěžování a zastrašování na pracovišti, ve vý-
chovných zařízeních nebo jinde („elsewhere“). Jedná se o velmi široké pojetí zakáza-
ného násilí, přičemž čl. 2 Deklarace navíc rozlišuje mezi násilím páchaným na ženách
v rodině, ve společnosti a ze strany státu.
Na právně nezávaznou Deklaraci OSN z roku 1993 navazuje Inter-Americká úmluva
o zabránění, trestání a odstraňování násilí proti ženám,
6
kter
á
byla v rámci Organizace
amerických států (OAS) přijata dne 9. června 1994. Ta sice na Deklaraci OSN ani jed-
nou výslovně neodkazuje, upravuje ale velmi podobnou definici násilí na ženách, která
zahrnuje genderové násilí působící úmrtí nebo fyzickou, sexuální nebo psychickou
újmu a utrpení žen.
7
Také deklaratorní výčet obsažený v čl. 2 Inter-americké úmluvy je
velmi podobný výše uvedenému seznamu násilí upravenému v Deklaraci OSN a sahá
od znásilnění, mučení a obchodování se ženami až k sexuálnímu obtěžování na praco-
višti, ve výchovných a zdravotních zařízeních nebo kdekoli jinde („any other place“).
8
Tyto kodifikační kroky měly časem dopad také na interpretaci Úmluvy o odstranění
všech forem diskriminace žen z roku 1979. Preambule Deklarace OSN z roku 1993
v tomto smyslu naznačuje, že by účinná implementace Úmluvy z roku 1979 měla při-
spět k odstranění násilí na ženách a že by samotná Deklarace z roku 1993 měla posílit
tento proces. Je ovšem třeba připomenout, že se Výbor pro odstranění diskriminace
žen věnoval násilí proti ženám již v roce 1989 ve svém obecném doporučení č. 12
a vyjmenoval mezi „každodenní násilí“ konkrétně sexuální násilí, zneužívání v rodině
a sexuální obtěžování na pracovišti. Ve svém obecném doporučení č. 19 z roku 1992
zašel Výbor proti odstranění diskriminace žen ještě o krok dál, když stanovil, že gende-
rové („gender-based“) násilí představuje diskriminaci ve smyslu čl. 1 Úmluvy. Ve stej-
ném doporučení definoval Výbor také pojem sexuálního obtěžování, a to v souvislosti
s principem rovnosti na pracovišti ve smyslu čl. 11 Úmluvy. Podle Výboru zahrnuje
sexuální obtěžování nežádoucí nebo nevítané („unwelcomed“) chování sexuální po-
vahy („sexually determined behaviour“), jako jsou např. fyzické kontakty, komentáře
sexuální povahy apod.
9
6
Inter-American Convention on the Prevention, Punishment and Eradication of Violence against Women.
7
Viz čl. 1 Inter-Americké úmluvy o zabránění, trestání a odstraňování násilí proti ženám.
8
Do roku 2012 přistoupilo k Inter-Americké úmluvě o zabránění, trestání a odstraňování násilí proti
ženám 32 členských států OAS, tzn. všechny členské státy kromě USA, Kanady a Kuby.
9
Definice ze strany Výboru zní:
“Sexual harassment includes such unwelcome sexually determined behaviour
as physical contact and advances, sexually coloured remarks, showing pornography and sexual demand, whether
by words or actions. Such conduct can be humiliating and may constitute a health and safety problem; it is
discriminatory when the woman has reasonable grounds to believe that her objection would disadvantage her
in connection with her employment, including recruitment or promotion, or when it creates a hostile working
environment”.