194 / 300
192
Ve své rozhodovací činnosti podle opčního protokolu z roku 1999 řešil Výbor dvě
individuální stížnosti proti Rakousku, které se týkaly domácího násilí, resp. tzv. vraždy
ze cti v prostředí turecké přistěhovalecké komunity a údajné liknavosti státních orgánů
při ochraně ohrožené manželky.
10
Byť konkrétní hodnocení odpovědnosti rakouských
orgánů nepůsobí na všech místech přesvědčivě, podařilo se Výboru vyslat v obou pří-
padech důležitý signál proti domácímu násilí, které v obou případech vyústilo v usmr-
cení obětí.
Jako poslední kodifikační počin lze uvést Úmluvu Rady Evropy o předcházení a boji
proti násilí páchanému na ženách a proti domácímu násilí (tzv. Istanbulskou úmlu-
vu),
11
která byla přijata v roce 2011. Tato úmluva, obdobně jako předchozí dokumen-
ty, rozlišuje mezi násilím proti ženám a domácím násilím. Úmluva Rady Evropy roz-
sáhlejším způsobem vymezuje jednotlivé formy sexuálního násilí a obsahuje ve svém
čl. 40 také definici sexuálního obtěžování jako nežádoucího chování sexuální povahy,
které není omezeno na pracoviště.
Domníváme se, že problém přístupu k násilí na ženách, jak vyplývá z uvedených
dokumentů, tkví ve spojení různých aspektů pod jednotné pojetí. Pojem „násilí proti
ženám“ zahrnuje na jedné straně závažné trestné činy a na straně druhé také těžko
definovatelné „nežádoucí chování“. Tato skepse ještě není důvodem pro zpochybnění
nutnosti boje proti sexuálnímu obtěžování žen v různých souvislostech a na různých
místech. Je však nutné položit si otázku, zda široké pojetí násilí proti ženám nemůže
nakonec oslabit boj proti tomuto fenoménu.
. Přístup k násilí proti ženám v právu EU
Oproti příliš širokému pojetí OSN a Rady Evropy diferencují akty Evropské unie
mezi trestněprávní dimenzí problematiky násilí proti ženám a ostatními formami ne-
žádoucího chování nebo obtěžování. EU se přitom dosud nezabývala harmonizací
trestných činů souvisejících s násilím na ženách, což znamená, že nepřijala ani jed-
notnou definici, ani nestanovila společný rámec pro trestní sazby. Evropský parlament
ve svém usnesení z února 2014
12
proto správně konstatoval, že „v různých členských
státech nejsou ženy v Unii chráněny proti násilí ze strany mužů stejnou měrou“.
Lze ovšem poukázat na rámcové rozhodnutí Rady o postavení obětí v trestním ří-
zení, které bylo v rámci bývalého třetího pilíře EU přijato v březnu 2001 (2001/220/
SVV) a jehož cílem je mimo jiné zaručit obětem v trestněprávním systému členských
států skutečnou a přiměřenou úlohu. Podle čl. 2 rámcového rozhodnutí má být s oběť-
mi, jež jsou zvláště ohrožené, zacházeno zvláštním způsobem, který co nejlépe odpo-
10
Şahide Goekce v. Austria
(CEDAW/C/39/D/5/2005) a
Yildirim v. Austria
(CEDAW/C/39/D/6/2005).
11
Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence.
12
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. února 2014 obsahující doporučení Komisi o boji proti násilí
páchanému na ženách [2013/2004(INL)].