195 / 300
193
vídá jejich situaci. Rámcové rozhodnutí se ovšem ani jednou nezmiňuje zvlášť o násilí
proti ženám jako o zvláštním problému.
O více než 11 let později byla v říjnu 2012 přijata nová směrnice Evropského parla-
mentu a Rady 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu
a ochranu obětí trestného činu. V této směrnici, která plně nahrazuje původní rámco-
vé rozhodnutí, se objevují pojmy, jako jsou „násilí proti ženám“, „násilí páchané na že-
nách“ apod., téměř čtyřicetkrát. Konkrétně mají členské státy podle čl. 8 směrnice za-
jistit, aby oběti trestných činů měly bezplatný přístup k „důvěrným službám podpory“,
přičemž jako skupina obětí se zvláštními potřebami jsou v čl. 9 čl. 3 směrnice uvedeny
oběti sexuálního násilí, násilí na základě pohlaví a obětí násilí v blízkých svazcích.
Podle čl. 23 směrnice mají být všechny výpovědi obětí sexuálního násilí, násilí na zá-
kladě pohlaví a násilí v rámci úzkých svazků prováděny před osobou stejného pohlaví,
jako je oběť, pokud si to oběť přeje a pokud to nenarušuje průběh trestního řízení.
Vedle této trestněprávní dimenze násilí na ženách pamatuje právo EU také na úpra-
vu sexuálního obtěžování, a to v rámci antidiskriminačního práva. Podle čl. 2 směr-
nice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES
13
je třeba rozlišovat mezi přímou
a nepřímou diskriminací a obtěžováním a sexuálním obtěžováním, přičemž směrnice
chápe sexuální obtěžování a obtěžování jako zvláštní formy zakázané diskriminace.
„Obtěžování“ je v čl. 2 směrnice 2002/73/ES definováno jako „nežádoucí chování sou-
visející s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby
a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry“.
„Sexuálním obtěžováním“ se podle citovaného ustanovení rozumí jakákoli forma ne-
žádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou
formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření
zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry.
Obtěžování a sexuální obtěžování tedy mají nebo mohou mít ve smyslu směrnice
2002/73/ES stejný účel nebo následek. Rozdíl spočívá v tom, že obtěžování je nežá-
doucí chování související s pohlavím, a sexuální obtěžování se rovná jakékoli formě
nežádoucího chování sexuální povahy, přičemž v případě sexuálního obtěžování může
být nežádoucí chování vyjádřeno verbálně, neverbálně nebo také fyzickou formou.
Již na první pohled je zřejmé, že takto vymezené pojmy bude v praxi jen stěží možné
od sebe odlišit.
Stejné definice byly převzaty do novější směrnice Evropského parlamentu a Rady
2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže
a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. Citovaná úprava se však uplatňuje pouze v sou-
vislosti se zaměstnáním v poměrně širokém smyslu podle čl. 1 směrnice 2006/54/ES.
Na oblast přístupu ke zboží a službám byla zásada rovného zacházení s muži a ženami
13
Směrnice EP a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS
o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému
vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.