47 / 300
45
ͼ. Závěrečné zamyšlení
Příspěvek ukázal, že v mezinárodním právu se vyvíjí institut protiopatření přijíma-
ných v reakci na porušování lidských práv, resp. protiopatření v obecném či kolektivním
zájmu. Vývoj ještě není zcela dokončen, což je dáno zejména nedořešením některých
důležitých otázek, jež jsou s podobou instituty spojeny. Sporné ovšem zůstává také to,
zda vůbec jsou protiopatření vhodným nástrojem k zajištění lepšího dodržování práva
lidských práv, resp. mezinárodního práva. Mohlo by se zdát, že tomu tak je, neboť
kolektivní protiopatření by mohly napomoci zlepšit dodržování mezinárodního práva
v oblastech, kde chybí či nedostačují jiné, již existující nástroje. Konkrétně v oblasti
lidských práv, kde standardně neexistuje poškozený stát, by širší aplikace kolektivních
protiopatření znamenala zásadní změnu, která by mohla zvýšit šance individuálních
obětí dosáhnout ukončení porušování a odškodnění. Daná změna by navíc odrážela
trend humanizace mezinárodního práva,
88
který se mj. projevuje rostoucím důrazem
na jednotlivce a ochranu lidských práv. Z těchto hledisek je vývoj kolektivních proti-
opatření zcela logický. Současně je ale i poněkud absurdní.
Vynucení norem, které chrání obecné či kolektivní zájmy, se zde totiž ponechává
na jednotlivých státech. Mezinárodní právo tak na centralizaci a vertikalizaci systému
primárních pravidel reaguje tím, že reaktivuje starý, decentralizovaný a horizontálně
orientovaný mechanismus donucení. Na možné negativní dopady a rizika tohoto vý-
voje – jednostranné posuzování toho, zda došlo k protiprávnímu jednání, zneužití ze
strany silných států – upozorňoval již koncem 70. let zvláštní zpravodaj Ago a později
se ve stejném duchu vyjádřily některé státy (Argentina, Čína, Mexiko aj.) a autoři
(Kaplan, Katselli Proukaki aj.). Komentáře států i odborná literatura také obsahují
návrhy, jak rizika odstranit či zmírnit. Patří mezi ně např. návrh, aby protiprávnost
jednání určovaly mezinárodní instituce a ne státy (Ago), nebo aby se systém kolek-
tivních protiopatření navázal na mechanismus kolektivní bezpečnosti OSN (Katselli
Proukaki). Žádný z návrhů zatím nezískal větší podporu, dokonce k nim ani ne-
probíhá mezinárodní debata. Kolektivní protiopatření, včetně protiopatření v reakci
na porušování lidských práv, se tak sice živelně vyvíjejí v mezinárodní praxi, chybí ale
jakákoli zásadnější reflexe toho, jak přesně by tento institut měl vypadat a zda a popř.
za jakých podmínek je jeho začlenění do systému mezinárodního práva vůbec žádoucí.
88
Viz MERON, Th.:
The Humanization of International Law
. Leiden, Boston: Martinus Nijhoff Publishers,
2006; a KLABBERS, J., PETERS, A., ULFSTEIN, G.:
The Constitutionalization of International Law
.
Oxford: Oxford University Press, 2009.