52 / 300
50
nauka přiklání k tomu, že jsou subjektem mezinárodního práva, vyvstává otázka,
zda
lze za subjekt
mezinárodního práva považovat
i právnické osoby
(korporace).
Pokud jde o mezinárodněprávní subjektivitu právnických osob, není v nauce na tuto
otázku jednotný názor. Někteří autoři mezinárodněprávní osobnost právnických osob
odmítají. Například P. Malanczuk
10
konstatuje, že skutečnost, že jednotlivci nebo spo-
lečnosti jsou benificiáři mnoha pravidel mezinárodního práva, nevytváří práva jednot-
livců nebo společností, podobně jako zákaz krutosti vůči zvířatům nezakládá subjekti-
vitu zvířat. Rovněž J. Malenovský
11
nepovažuje transnacionální společnosti za subjekty
mezinárodního práva. I v případě kladné odpovědi na otázku právní osobnosti (sub-
jektivity) právnických osob, však nauka zdůrazňuje omezený rozsah této subjektivity.
12
V Oppenheim’s International Law se připouští, že jednotlivci a soukromé společnosti
a jiné právnické osoby jako subjekty mezinárodního práva vstupují přímo do právních
vztahů na mezinárodní úrovni se státy a mají vyjmout práva a povinnosti vyplývající
přímo z mezinárodního práva. Není nadále možné, aby státy byly jediným subjektem
mezinárodního práva. V omezeném rozsahu se rozvíjejí případy pro zacházení s jed-
notlivci jako se subjekty mezinárodního práva.
13
M. Dixon
14
soudí, že existují okolnosti, kdy kontraktuální vztah mezi státem a kor-
porací bude upraven mezinárodním právem. Například uvádí koncesní dohodu, která
může být
zmezinárodněným kontraktem
, který podléhá pravidlům mezinárodního prá-
va. M. Dixon
15
odkazuje na případ Texaco v. Libya z roku 1977. U koncesních dohod
však lze pochybovat o tom, že se řídí mezinárodním právem. Jedná se o spory, které
vznikly z porušení dohod mezi státem a soukromou osobou, nejedná se o mezinárodní
smlouvy. „Je však tendence připodobňovat tyto dohody k mezinárodním smlouvám.
Taková dohoda uzavřená mezi státem a zahraniční soukromou osobou se označuje
jako zmezinárodněná dohoda (internationalised agreement). Zmezinárodněná dohoda
je novou kategorií dohod uzavřených mezi státy a soukromými osobami. Je zahrno-
vána do zvláštního odvětví mezinárodního práva, práva mezinárodních kontraktů.“
16
Nejedná se však o mezinárodní smlouvu, jak například v případu Anglo-Irian Oil Co.
17
z roku 1952 konstatoval Mezinárodní soudní dvůr. Podle tohoto rozhodnutí koncesní
10
MALANCZUK, P. in: GATTO, A.
Multinational Enterprises and Human Rights
. Cheltenham: Edward
Elgar Publishing Limited, 2011, s. 53.
11
MALENOVSKÝ, J.:
Mezinárodní právo veřejné jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště
k právu českému
. 5. vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2008, s. 170-171.
12
GATTO, A.:
Multinational Enterprises and Human Rights
. Cheltenham: Edward Elgar Publishing
Limited, 2011, s. 53.
13
JENNINGS, R., WATTS, A. (editors):
Oppenheim’s International Law
. Ninth edition. Volume 1. Oxford:
Oxford University Press, 1992, s. 848-849.
14
DIXON, M.:
Textbook on International Law.
7th edition. Oxford: Oxford University Press, 2013, s. 130.
15
DIXON, M.,
op. cit.
, s. 130.
16
POTOČNÝ, M., ONDŘEJ, J.:
Mezinárodní právo veřejné
. Zvláštní část. 6. Vydání. Praha: C.H. Beck,
2011, s. 373.
17
JENNINGS, R., WATTS, A. (editors):
Oppenheim’s International Law
. Ninth edition. Volume 1. Oxford:
Oxford University Press, 1992, s. 848.