SLP 07 (2014)

55 / 300

53
úmluvě o ochraně lidských práv. Podle tohoto ustanovení „každá fyzická nebo práv-
nická osoba (every natural or legal person) má právo pokojně užívat svůj majetek.“
Vyvstává však otázka, zda všechny články obsažené v Úmluvě a jejích protokolech
obsahují práva týkající se právnických osob.
S výjimkou uvedeného článku 1 Dodatkového Protokolu 1 neobsahuje žádné dal-
ší ustanovení zmínku o právnických osobách. Aplikovatelné na právnické osoby
jsou ustanovení o právu na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy. Lze uvést případ
společnosti Dombo Beher v. Nizozemsko26 z roku 1993, který řešil Evropský soud
pro lidská práva. Dalším právem může být právo na zákaz trestu bez zákona v čl. 7,
ohraničení možnosti omezení práv v čl. 18, právo na účinné prostředky nápravy v čl.
13. Jiná práva aplikovatelná na právnické osoby mohou být např. zákaz diskriminace
v čl. 14, právo na svobodu shromažďovací a sdružovací v čl. 11 Úmluvy. Ačkoli není
dané ustanovení aplikovatelné na ziskové korporace, také svoboda náboženského vy-
znání v čl. 9, může být považována za aplikovatelnou na právnické osoby (církve).27
Na právnické osoby je možné aplikovat i čl. 8 obsahující právo na soukromí. Jedná se
např. o případ Colas Est and others v. France,28 rozsudek Evropského soudu pro lidská
práva z roku 2002. Jednalo se o společnosti zabývající se výstavbou silnic, kterým byly
zabaveny dokumenty z důvodu podezření na uzavření protiprávních dohod.
Na druhé straně jsou určitá lidská práva, která mohou být výlučně aplikována na fy-
zické osoby a nejsou aplikovatelná na právnické osoby. Povaha a podstata právnické osoby
vylučuje přiznat některá lidská práva korporacím. Jedná se o taková, která přímo chrá-
ní fyzickou integritu osob. Zejména se jedná o právo na život v čl. 2 Úmluvy a zákaz
mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu v čl. 3 Úmluvy. Tato usta-
novení výlučně chrání lidské bytosti.29 Rovněž další práva nejsou považována za apli-
kovatelná na právnické osoby. Jedná se např. o zákaz svévolného zadržení podle čl. 5
Úmluvy, právo uzavřít manželství v čl. 12 nebo svoboda svědomí podle čl. 9 Úmluvy.30
Přiznání některých lidských práv korporacím znamená, že právnické osoby jsou pří-
jemci práv, která musí smluvní státy respektovat a zajistit jejich realizaci a dodržování
ve vztahu k právnickým osobám. Tím se však ještě právnické osoby nestávají subjekty
mezinárodního práva v oblasti lidských práv, protože jim přiznaná lidská práva jsou
zprostředkována smluvními státy Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách
z roku 1950.
26 ČAPEK, J.: Evropská Úmluva o ochraně lidských práv. I. část. Praha: Linde, 2010, s. 182.
27 WINFRIED, M., REZAI, S.: Corporations and the European Convention on Human Rights, s. 49, dostup-
né online: (citováno dne 28. 8. 2014)
28 Société Colas est and others v. France, Case No. 37971/97, ECHR 2002-III In. http/
caselaw (citováno 28. 8. 2014).
29 WINFRIED, M., REZAI, S.: Corporations and the European Convention on Human Rights, s. 50, dostup-
né online: (citováno dne 28. 8. 2014).
30 WINFRIED, M., REZAI, S., op. cit.