58 / 300
56
ͺ.ͷ Odpovědnost nadnárodních (transnacionálních) společností týkající se
lidských práv v mezinárodních soft law instrumentech
Nutnost regulovat chování nadnárodních společností vedla řadu mezinárodních
organizací k
přijetí
nebo ke
zpracování pravidel
(kodexů) chování nadnárodních spo-
lečností.
41
Mezi organizace, které se o regulaci pokusily, patří např. Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní organizace práce (ILO), or-
gány OSN apod. Tato pravidla chování však
nejsou právně závazná
, jedná se o tzv. soft
law dokumenty.
Jedním z nejdůležitějších dokumentů, který upravuje pravidla chování nadnárodních
společností, jsou pravidla OECD, přijatá v roce 1976.
42
„Ani tato pravidla nebyla přijata
jako právně závazná, neboť nebyla formálně přijata Radou OECD, která má právo přijí-
mat pro své členy právně závazná rozhodnutí a vydávat formální doporučení.“
43
Za instrument, který reprezentuje
nejširší
44
soubor norem
adresovaných společnos-
tem je považován dokument s názvem
Normy týkající se odpovědnosti transnacionálních
společností a jiných obchodních entit s ohledem na lidská práva
45
z roku 2003. Normy
byly přijaty ve formě rezoluce Subkomisí pro ochranu a podporu lidských práv (Sub-
Commission on the Protection and Promotion of Human Rights). Dokument, který
není právně závazný, by mohl v budoucnosti získat
větší význam,
kdyby byl
schválen
hlavními orgány OSN
nebo kdyby byl
transformován do podoby mezinárodní smlouvy.
Význam Norem spočívá v tom, že ve srovnání s dokumenty OECD a ILO obsahují
mimo jiné
definici transnacionálních společností
(viz výše kap. 1). Normy zahrnují
kom-
plexnější výčet lidských práv,
než je tomu v jiných mezinárodních kodexech.
46
Pod pojmy
lidská práva
a
mezinárodní lidská práva
jsou v dokumentu rozuměna
občanská, kulturní, ekonomická, politická a sociální práva (odstavec 23). Normy ob-
sahují právo na rovnou příležitost a na nediskriminační zacházení (bod B.), právo
na bezpečnost osob (bod C). Dále práva pracujících (bod D.), která zahrnují bezpeč-
né a zdravé pracovní prostředí, svobodu sdružování, právo na kolektivní vyjednávání.
Také zahrnují povinnost transnacionálních korporací respektovat lidská práva dětí,
pokud jde o zákaz jejich vykořisťování, jak je zakázáno v relevantních mezinárodních
instrumentech a národní legislativě v oblasti lidských práv a humanitárního práva.
41
ŠTURMA, P., BALAŠ, V.:
Mezinárodní ekonomické právo.
2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 139.
42
ŠTURMA, P., BALAŠ, V.,
op. cit.
, s. 142.
43
ŠTURMA, P., BALAŠ, V.,
op. cit.
, s. 142.
44
GATTO, A.:
Multinational Enterprises and Human Rights
. Cheltenham: Edward Elgar Publishing
Limited, 2011, s. 81.
45
Dok. OSN Norms on the Responsibilities of Transnational Corporations and Other Business Enterprises
with Begard to Human Rights, U.N. Doc. E/CN.4/Sub..2/2003/12/Rev.2 (2003). Approved 13 August
2003, by UN Sub-Comission on the Promotion and Protection of Human Rights resolution 2003/16,
E/CN.4/Sub./2/2003/L. 11 (2003).
46
GATTO, A.:
Multinational Enterprises and Human Rights
. Cheltenham: Edward Elgar Publishing
Limited, 2011, s. 83.