Table of Contents Table of Contents
Previous Page  17 / 100 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 17 / 100 Next Page
Page Background

17

Tescoma magazín |

Bylinky máte ze zahrady a co zeleni-

na, ovoce? Co farmářské trhy? Kde

nakupujete to, co nemáte sami?

Zahrada je skvělá, když si kuchař může jít

natrhat rovnou to, co potřebuje. Bohužel

pokud jde o farmářské trhy, změnilo se to,

ale je to složité – jsou tam farmáři a jsou tam

překupníci. Navíc fungují často jen jeden

den v týdnu, takže co je to potom za trh.

Vlastně jediný trh, který funguje stabilně,

je v holešovické tržnici. Ale ukažte mi tam

farmáře. Díky tomu, že majitel Babiččiny

zahrady podniká i na Ukrajině a já tam

jezdím často pracovat, můžu srovnávat.

Tam jsou úplně jiné trhy. Fungují od pon-

dělí do neděle, jedna hala s mléčnými

výrobky, jedna s masem, další s rybami...

Znám takové trhy třeba z Moldavska,

s hromadami luštěnin, ořechů, kte-

ré lidé loupou před vámi...

Kultura prodeje je tam sice odlišná, ale

ovoce a zelenina se prodává v plné zralosti.

Všechno je měkké, voní to, je to skuteč-

ně od místních lidí z jejich zahrad a polí.

Nejsou to dovezené broskve, meruňky,

které nevoní, nezměknou… Rajčata jsou

chutná, masitá, prostě rajčata. Na výběr

máte dvacet druhů másla, třicet druhů

kefírů, desítky sýrů… U nás, když si chcete

nakoupit, tak musíte pro něco na Náplav-

ku, pro další věci na Jiřák, pak na Kulaťák

a nakoupit nejlíp na čtrnáct dní dopředu.

To potom úplně popírá princip

čerstvosti a trhu.

Ukrajina je na východě, takže člověk by si

myslel, že jsou daleko za námi. Jenže když

letíte nad Prahou, vidíte vily, anglický tráv-

ník, bazény. Když přistáváte nad Kyjevem,

pozorujete domy, skleníky a místo anglické-

ho trávníku políčka. Všichni něco pěstují,

chovají, prodávají, přilepšují si k životu, ale

to vnáší do jejich stravování úžasnou čers-

tvost a pestrost. Navíc oni umějí hospodařit.

U nás salát seřízneme, oni ho nechávají růst

a otrhávají vždy jen spodní listy, svážou je,

prodají nebo spotřebují a salát zatím roste

dál. Jsou zvyklí získat z přírody maximum.

V zimě jsou na tom jako my, taky jsou závislí

na dovozu, ale od jara je to úplně jiné.

Lidé u nás se často pídí víc po ceně než

po původu. Je to tak i na Ukrajině?

To je další věc, která se mi na Ukrajin-

cích líbí. Jdou na trh nakoupit na víkend

a snaží se koupit to nejlepší, co si mohou

dovolit. Snaží se rodině uvařit ten nejlepší

sobotní oběd. Vybírají maso, prohlížejí je,

chtějí kvalitu a zpracují všechno. Nikde

jsem neviděl tak očištěné kosti jako tam.

A co s těmi ořezy? Mají nějaké

fígle na jejich zpracování?

Jeden jsem poznal, když mi nabídli kot-

letku. Na talíři mi přistálo něco oválného,

k tomu pohanka, kterou dělají s cibulkou,

zelný salát s koprem a mrkví. A kotleta?

Zhruba dvacet třicet procent umletého

masa (jehněčího, hovězího, vepřového),

zbytek toastový chleba namočený v mléce.

Smíchá se to s rozemletou cibulí a po tro-

škách smaží na pánvi namačkané vedle

sebe, až vznikne taková „kotletka“. Když

jsme pak u nás připravili Ukrajincům kla-

sický masitý karbanátek, trochu se ošívali.

A pak z nich vypadlo, že jim připadá suchý

a málo šťavnatý, prostě ne tak dobrý.

I naše babičky se snažily neplýtvat. Předpo-

kládám, že se o to snažíte i ve vaší kuchyni.

My tu zpracováváme všechno. To je prostě