79 / 100
79
Tescoma magazín |
NUTNÁ OBRANA
A KRAJNÍ NOUZE
Mgr. Jan Davídek, advokát,
Advokátní kancelář Knotek, spol. s r. o.
Obecná občanskoprávní povinnost
k náhradě způsobené újmy (nemajetkové
i majetkové) může být vyloučena některými
okolnostmi. Mezi takové okolnosti
vylučující povinnost k náhradě újmy
patří také nutná obrana a krajní nouze.
Byť oba zmíněné pojmy působí podobně
a jsou laickou veřejností často zaměňo-
vány, jedná se ve skutečnosti o dva zcela
odlišné právní instituty.
Nutnou obranou občanský zákoník
rozumí situaci, kdy je vyloučena povin-
nost osoby, která odvrací od sebe (či
jiného) bezprostředně hrozící nebo
trvající protiprávní útok, nahradit újmu
způsobenou při tomto odvracení útoku
útočníkovi. Za protiprávní útok se
přitom považuje pouze aktivní jednání
směřující proti jakémukoli právem
chráněnému statku (život, tělesná inte-
grita, majetek, soukromí, dobrá pověst
apod.) konané proti vůli ohroženého
(resp. napadeného), nikoli tedy pouhá
nečinnost sama o sobě. Bezprostředně
hrozícím útokem je míněna situace,
kdy je hrozba útoku přímá a bez po-
chybností směřuje k samotnému útoku.
Je třeba zdůraznit, že preventivní ani
putativní (směřující proti domnělému
útoku) nutná obrana nepožívají právní
ochrany. Trvajícím útokem je míněn
již započatý útok, který ještě neskončil.
K nutné obraně není oprávněn pouze
sám napadený, ale i jakákoli jiná osoba
vystupující na obranu napadeného.
Nutná obrana může směřovat pouze
proti útočníkovi nebo útočníkům, niko-
li proti jiným osobám či jejich statkům
(např. majetku).
Vyloučení povinnosti k náhradě způso-
bené újmy ovšem není ani za naplnění
shora uvedených podmínek absolutní
– povinnost k náhradě je zachována
tehdy, je-li zjevné, že útokem napade-
nému hrozí vzhledem k jeho poměrům
újma nepatrná (subjektivně posuzová-
no) nebo obrana je zjevně nepřimě-
řená (tzv. intenzivní exces), zejména
vzhledem k závažnosti újmy útočníka
způsobené odvrácením útoku. Důkazní
břemeno ohledně naplnění předpokla-
dů nutné obrany nese obránce.
Občanský zákoník považuje za krajní
nouzi situaci, kdy ten, kdo odvrací
přímo hrozící nebezpečí újmy, není
povinen k náhradě újmy tím (tedy uve-
deným odvracením) způsobené, nebylo-
-li možné za daných okolností odvrátit
nebezpečí jinak, nebo nezpůsobí-li
následek stejně závažný nebo závažnější
než újma, která hrozila, ledaže by maje-
tek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze.
To neplatí, vyvolal-li předmětné nebez-
pečí vlastní vinou sám jednající. Zákon
umožňuje při splnění všech shora uve-
dených podmínek zásah do právního
statku (a vznik újmy) jednoho za úče-
lem odvrácení jiné újmy na právním
statku druhém; jeden právem chráněný
zájem tak je „obětován“ na úkor (resp.
zachování) toho druhého.
Při posuzování naplnění předpokladů
nutné obrany i krajní nouze se přihlíží
k tzv. omluvitelnému vzrušení mysli oso-
by odvracející útok či nebezpečí. Zákon
tak umožnuje zohlednit předpokládané
a očekávatelné psychické rozrušení
(strach, panika) jednající osoby v situaci
odvracení útoku či jiného nebezpečí,
ovlivňující racionální uvažování v dané
situaci. Toto představuje relativní
korektiv jinak poměrně přísných před-
pokladů nutné obrany a krajní nouze
jako okolností vylučujících povinnost
k náhradě újmy.