SLP 03 (2013)

54 / 110

52
bám tím, že jim v případě přírodní katastrofy neposkytla ochranu a pomoc.155 Byť není
zcela jasné, jakým způsobem se toto ustanovení uplatní v praxi (je otázkou, jakým jed-
náním smluvní strana naplní podmínku „neposkytnutí ochrany a pomoci“,156 a kdo
bude rozhodovat o případných sporech mezi poškozenými osobami a danou smluvní
stranou), jedná se o progresivní právní úpravu, která by měla minimálně pro případ
evidentních selhání smluvních stran posílit postavení poškozených osob a zvýšit jejich
šance na poskytnutí přiměřené náhrady.
Právo vnitřně přesídlených osob na odškodnění je faktorem, který velmi výrazně
ovlivní možnost nedobrovolných environmentálních migrantů na důstojný život v no-
vém domově. Přestože toto právo dosud není v mezinárodním právu stabilizováno, je
zřejmý vývoj směrem k jeho obecnému uznání. Doktrína konstatuje, že není otázkou
jestli, ale kdy, jak a v jaké zvláštní formě bude obecné právo vnitřně přesídlených osob
na odškodnění uznáno.157
ͻ. Závěr
Negativní dopady klimatických změn budou ve 21. století velmi pravděpodobně
jedním z hlavních důvodů hromadných přesunů obyvatelstva. Přes řadu právních
souvislostí však mezinárodní právo bere tento fenomén v úvahu jen v omezené míře
a zpravidla pouze nepřímo. Cílem tohoto příspěvku bylo poukázat na souvislosti mezi
nedobrovolnou environmentální migrací a ochranou lidských práv a identifikovat
nástroje relevantní pro ochranu postižených osob. Zvláštní pozornost jsme věnovali
specifické problematice států zanikajících z důvodu stoupající hladiny oceánů a s tím
souvisejícímu nejistému postavení jejich obyvatel.
Z existujících lidskoprávních norem lze odvodit celou řadu povinností států ve vzta-
hu k osobám potenciálně postiženým závažnými negativními změnami životního
prostředí. Tyto povinnosti se týkají především států, jichž jsou tyto osoby příslušníky
a které jsou primárně (a v některých případech výlučně) odpovědné za jejich ochra-
nu, a to jak před riziky nuceného přesídlení, tak pokud se přesídlení stane z důvodu
míry degradace životního prostředí nevyhnutelným. V této souvislosti je však třeba si
uvědomit, že dopady klimatických změn postihují především rozvojové státy, které se
na negativním antropogenním působení na klimatický systém podílejí zpravidla jen
v minimální míře. Tyto státy jsou tak nuceny nést náklady opatření, jejichž nezbytnost
je vyvolána činností jiných států – významných emitentů skleníkových plynů.
155 „A State Party shall be liable to make reparation to internally displaced persons for damage when such a State
Party refrains from protecting and assisting internally displaced persons in the event of natural disasters.“
(čl. 12 odst. 3 Kampalské úmluvy).
156 Přesnější by v tomto směru bylo použití slovního spojení „nesplní povinnosti vyplývající z této úmluvy“.
157 „The question is no longer whether, but when, how and in what specific form a general right to reparation for
IDPs [internally displaced persons] will emerge under international law.“ BÍLKOVÁ, V. Towards a general
right to reparation for internally displaced persons? Czech Yearbook of International Law [online]. 2011,
Vol. 2, s. 112. Dostupné z:
kova.pdf [cit. 2013-07-31].