195 / 610
193
Závěr
Cílem této práce bylo zhodnotit kvalitu nesamostatných námitek a určit jejich místo
v systému námitek s tím, že bude provedena analýza procesních specifik, která nesamo-
statné námitky provázejí. Práce měla nabídnout posouzení konstrukce nesamostatných
námitek, výčet těchto nesamostatných námitek a jejich rozbor.
Cíle práce byly naplněny. V první části práce – části obecně-procesní – obsažené
v kapitolách 1 a 2 bylo pojednáno o některých aspektech směnečné koncentrace, jejíž
existence byla živnou půdou vzniku nesamostatných námitek, byl proveden rozbor
nesamostatných námitek z hlediska jejich definičních znaků a byl proveden rozbor
judikatury týkající se daného tématu, přičemž závěry v ní uvedené byly odmítnuty.
V části druhé, kapitole 3, – části zvláštní – následně došlo k rozboru jednotlivých
nesamostatných námitek.
Závěrem lze konstatovat následující: nesamostatné námitky jako takové by bylo
možno takto označit i při jiné procesní úpravě uplatňování práv ze směnek, tato sys-
tematizace by nicméně do značné míry ztrácela na důvodnosti - byla by pouze prázd-
ným pojmem. Vzhledem k přítomnosti směnečné koncentrace tyto námitky dostávají
svého uplatnění – soudní praxe dovodila jako jejich novou kvalitu možnost uplatnění
i po zkoncentrování směnečného řízení.
Nesamostatné námitky umožňují, v případě jejich tvrzení a prokázání žalovaným,
uplatnění obrany, kterou by jinak žalovaný nemohl použít. Lze jenom doufat v to, že se
právní (soudní) praxe nebude klonit k postupnému absolutnímu uvolnění používání
námitek relativních (z vlastních vztahů kauzálních). Nicméně abyssus abyssum invo-
cat, a proto se lze obávat, zdali již soudní praxe, i vzhledem k popsanému zde závěru
ÚS v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10, nevkročila na cestu, z níž není návratu.