199 / 610
197
Jedním z nejvíce diskutovaných je v tomto ohledu § 1729 odst. 2 OZ, jenž upra-
vuje rozsah odpovědnosti
1
za škodu
2
v případě, kdy jedna ze stran ukončí vyjednávání
o smlouvě bez spravedlivého důvodu v době, kdy druhá již uzavření smlouvy důvodně
očekává. Výklad celého ustanovení § 1729 OZ je velmi zajímavý a zasluhuje si pozor-
nost, s ohledem na omezený rozsah se však práce věnuje pouze jeho odstavci druhému.
Důvody pro toto mé rozhodnutí jsou následující. Předně jde o pravidlo, jehož výklad
je problematický, zároveň však pro praxi klíčový. Přes tyto jeho atributy o něj nicméně
dosavadní odborná literatura neprojevuje ani zdaleka takový zájem, který by si zasloužilo,
a nevypořádává se s ním dle mého názoru dostatečně. Nadto se domnívám, že na poli
rozsahu odpovědnosti v případě ukončení vyjednávání o smlouvě existují v české civilis-
tice z komparativního hlediska jisté mezery, o jejichž zaplnění se v práci pokusím.
Cílem statě bude tedy zejména výklad pravidla upravujícího rozsah náhrady ško-
dy v případě přerušení kontraktačního procesu, které nový občanský zákoník zavádí
v § 1729 odst. 2 OZ. A to zejména za použití srovnávací a teleologické analýzy, jež po-
může zasadit normu do širšího kontextu smluvního práva a ukáže, z jakých východisek
je vhodné při náhradě škody u předsmluvní odpovědnosti vycházet. Opomenuta však
nebude ani stávající judikatura Nejvyššího soudu, který se s problematikou potýkal
již v režimu předchozí úpravy. Práce si tak rovněž klade za cíl, tuto rozhodovací praxi
prizmatem nového kodexu rozebrat a posoudit, nakolik obstojí po rekodifikaci.
Práce se nejprve teoreticky vypořádává s pojmem škoda. Následuje stručný exkurz
do zahraniční právní úpravy a unifikačních projektů. Ve čtvrté a páté kapitole je pak
nastíněno teleologické pozadí rozsahu hraditelné škody. V předposlední kapitole je
rozebrána dosavadní judikatura, aby nakonec mohlo dojít k syntéze poznatků a jejich
využití při interpretaci samotného § 1729 odst. 2 OZ.
1. Škoda jako následek naplnění § 1729 odst. 1 OZ
K tomu, aby mohla být jakákoliv odpovědnost dovozena, je vždy zapotřebí, aby
na základě protiprávního jednání vznikla poškozenému škoda.
3
Nejprve je proto důle-
žité si vymezit, jaká škoda může poškozenému v případě naplnění podmínek v § 1729
odst. 1 OZ vzniknout. Následující výklad bude věnován škodě ve smyslu materiální
1
Přes změnu koncepce „odpovědnosti“, s níž občanský zákoník z roku 2012 přichází, používám s ohle-
dem na práci s dosavadní judikaturou a zahraniční doktrínou pojem „odpovědnost“ ve smyslu sekun-
dární (sankční) právní povinnosti. Od pojetí odpovědnosti jako sekundární právní povinnosti se ostatně
neodklání ani literatura k novému kodexu – srov. např.
Frinta in ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník
– Komentář – Svazek I (§ 1 – 654). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 131 nebo Hrádek in ŠVESTKA, J.
a kol. Občanský zákoník – Komentář – Svazek VI (závazkové právo 2. část, § 2521 – 3081). Praha: Wolters
Kluwer ČR, 2014, s. 861-862.
2
Práce se zaměřuje pouze na náhradu újmy na jmění – škody (§ 2894 OZ), proto používám výhradně
tento pojem.
3
ŠVESTKA, J. a kol.
Občanské právo hmotné. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 381.