204 / 610
202
výše negativní škody omezená na výši škody pozitivní.
Grüneberg
32
nebo
Emmerich
33
tvrdí, že omezení se v tomto případě neuplatní. Totéž plyne i z judikatury BGH.
34
Löwisch
35
nebo
Ackermann
36
naopak požadují, aby i v případě předsmluvní odpověd-
nosti byla náhrada negativní škody omezena rozsahem škody pozitivní. Argumentují
mj. tím, že poškozený nemůže být postaven do lepší situace, než do níž by se při
uzavření smlouvy dostal.
37
Mimo stojí škoda odpovídající
Erhaltungsinteresse
, neboť
ta se hradí v plném rozsah
u.
38 K odstranění zjevných nespravedlností slouží možnost
spoluúčasti poškozeného na škodě (např. nepřiměřeně vysoké výdaje).
39
Rakouská právní věda dochází k závěru, že v případě
culpa in contrahendo
má být
poškozenému hrazeno to, co odpovídá jeho negativní škodě. Soud by mu proto měl
přiznat náhradu zbytečně vynaložených nákladů, stejně jako ušlý zisk v podobě ne-
možnosti uzavřít jinou smlouvu.
40
Jak ale tvrdí
Welser
41
nebo
Koziol,
42
hrazená škoda nesmí zpravidla přesahovat (hy-
potetický) zisk, který by poškozený obdržel, kdyby k uzavření smlouvy došlo.
43
Z to-
hoto omezení jsou však opět vyňaty škody v podobě
Erhaltungsinteresse
.
44
Stejně jako
v Německu lze zároveň v určitých případech použít i institut spoluúčasti poškozeného.
45
3. Rozsah hraditelné škody v evropských unifikačních projektech
Jistou inspiraci lze hledat i v unifikačních projektech. Pro výklad občanského zá-
koníku by měl být směrodatný Evropský zákoník o smlouvách, který byl inspirač-
ním zdrojem nové úpravy předsmluvní odpovědnosti.
46
CEC reguluje rozsah náhrady
škody explicitně v čl. 6 odst. 4. V případě, že strana v rámci kontraktačního procesu
nejedná v souladu se zásadou poctivosti (tedy mj. ukončí vyjednávání o smlouvě, aniž
k tomu má spravedlivý důvod – čl. 6 odst. 3), musí poškozenému nahradit škodu,
32
PALANDT,
op.cit., s. 485.
33
KRÜGER, op.cit., § 311, m.č. 186.
34
Srov. rozhodnutí BGH ze dne 25. 5. 1977, sp. zn. VIII ZR 186/75.
35
BITTNER,
op.cit., s. 254,
36
ACKERMANN, T.
Der Schutz des negativen Interesses: zur Verknüpfung von Selbstbindung und Sanktion
im Privatrecht. Tübingen: Mohr Siebeck, 2007, s. 520-521.
37
BITTNER,
op.cit., s. 254. V ojedinělých rozhodnutích lze tento přístup nalézt i v německé judikatuře – srov.
rozhodnutí
RG ze dne 22. 6. 1936, sp. zn. IV 75/36.
38
http://www.staff.uni-marburg.de/~mand/Materialien/HaftRSS2006/Grundbegriffe_Allgemeines_Schadensrecht.pdf
39
BITTNER,
op.cit., s. 254.
40
KOZIOL/WELSER
, op.cit., s. 289-290.
41
WELSER, R.
Vertretung ohne Vollmacht: zugleich ein Beitrag zur Lehre von der culpa in contrahendo. Wien:
Manz, 1970, s. 141.
42
KOZIOL, H., RUMMEL, P. ed.
Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. II, Besonderer Teil. 2. Aufl. Wien:
Manz, 1984, s. 65.
43
Nově lze totéž dovodit z § 1019 ABGB, který kopíruje § 122 BGB.
44
KOZIOL/RUMMEL,
op.cit., s. 64.
45
Rozhodnutí OGH ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 10 Ob 10/05a.
46
Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze), s. 432.