209 / 610
207
náhrady škody odpovídající zaplacenému pojistnému
69
a úhradě ze smlouvy s provozo-
vatelem přilehlých garáží. Ve svém rozhodnutí soud zopakoval závěry o rozsahu náhra-
dy škody z výše uvedeného rozsudku a doplnil, že za neobvyklé náklady „
lze považovat
i úhradu nájemného dle smlouvy uzavřené žalobkyní za účelem zpřístupnění garáží, a to
i se zřetelem k tomu, že tato nájemní smlouva byla uzavřena v jistém časovém předstihu
tak, aby v souladu se svými smluvními závazky vůči žalované byla žalobkyně připravena
po uvolnění garáží jejich nájem realizovat.
“
V rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 903/2013
70
pak dostal Nejvyšší soud konečně mož-
nost zabývat se i pozitivní škodou. K její náhradě se postavil odmítavě. V uvedeném
případě šlo o uzavírání smlouvy o dílo, žalovaná vyhrála veřejnou zakázku a žalobkyně
měla být subdodavatelem žalované při jejím plnění. Žalovaná však na poslední chvíli
obrátila a uzavřela smlouvu s jiným subdodavatelem. Žalobkyně následně požadovala
u soudu náhradu škody ve výši ušlého zisku, který by jinak při podpisu smlouvy o dílo
získala. Výsledný zisk ze smlouvy byl znalcem odhadnut na minimálně 311 000,- Kč,
žalobkyně však uplatňovala pouze 101 000,- Kč. Nejvyšší soud souhlasil se závěrem
odvolacího soudu, když konstatoval, „že uplatněná náhrada škody vycházející z kalku-
lace případného zisku z realizované smlouvy nepředstavuje v projednávané věci škodu
vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalované o uzavření smlouvy. Takovouto
škodou by nebyly ani obvyklé provozní náklady při uzavírání smlouvy, ale případně
mimořádné náklady, jejichž potřeba by vyvstala v důsledku specifických požadavků
druhé strany při jednání o uzavření smlouvy. (…)
Lze uzavřít, že tvrzený ušlý zisk
žalobkyně není v projednávané věci v příčinné souvislosti s tvrzeným jednáním žalované
o bezdůvodném ukončení jednání o uzavření smlouvy mezi účastníky.
“ Podle soudu tak
pozitivní zájem poškozeného v případě ukončení kontraktačního procesu nepředsta-
vuje měřítko pro náhradu škody. Svůj závěr opřel o argument, že v takovém případě
chybí mezi porušením povinnosti a následkem příčinná souvislost.
Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud ve své dosavadní judikatuře připouští náhradu
negativní škody. Negativní interes se však hradí pouze v té části, která odpovídá sku-
tečné škodě – hradí se tak skutečně vynaložené náklady, a to navíc pouze ty neobvyklé.
In concreto
půjde o náklady, které byly vynaloženy v důsledku specifických požadavků
druhé strany při jednání o uzavření smlouvy. K části negativní škody ve formě ušlého
zisku (tedy tzv. ztráta obdobné příležitosti) se zatím Nejvyšší soud nevyjádřil, z jeho
rozhodovací praxe však lze vyčíst, že její náhradu nepřipouští. Pozitivní škoda pak není
v příčinné souvislosti s porušením povinnosti, nárok na její náhradu proto neexistuje.
Výklad, který zaujal Nejvyšší soud v režimu bývalého občanského zákoníku, se setkal
s kritikou.
Hulmák
mu vytýká omezení na neobvyklé, a ne tedy veškeré vynaložené ná-
klady.
71
Autor však jde se svým kritickým postojem dále, když nesouhlasí ani s omeze-
69
Náhradou této částky se soud nijak nezabýval.
70
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 903/2013.
71
HULMÁK
, op.cit., s. 58 nebo též HRÁDEK, op.cit., s. 113.