207 / 610
205
jiné nabídky v očekávání, že se mu to po uzavření smlouvy „vrátí“, má při naplnění
podmínek principiálně právo, aby byl v případě přerušení negociace odpovídajícím
způsobem odškodněn.
Tento postulát má nicméně jisté inherentní omezení. Smyslem a účelem odpověd-
nosti totiž není napravovat hospodářské nezdary či špatné finanční spekulace poškoze-
né strany vyjednávání.
59
Osoba očekávající uzavření smlouvy tak nesmí být postavena
do lepší pozice, než ve které by se nacházela, kdyby k tomu přeci jen došlo.
60
Účastníky
právních poměrů nelze vinit za to, že přijdou do styku s nešikovným obchodníkem.
Ostatně i při uzavření smlouvy by břemeno nerozumných investic bylo na bedrech po-
škozeného, jde tedy čistě a pouze o jeho vlastní hospodářské riziko.
61
Z tohoto důvodu
je rovněž náhrada škody v rozsahu negativního interesu, omezená nicméně výší škody
pozitivní, v souladu s myšlenkami ekonomické analýzy práva.
62
Omezení náhrady škody se ovšem přeci jen v určitých situacích neuplatní, přičemž
Welser
63 uvádí mj. následující:
(i) V prvé řadě jde o případy zásahu do absolutních práv poškozeného, tedy o ná-
hradu v rozsahu
Erhaltungsinteresse
. Takovéto škody totiž nesouvisí s majetko-
vými dispozicemi, které dotčený podstupuje v průběhu kontraktace.
(ii) Rovněž se omezení neuplatní tehdy, když ke zbytečným výdajům došlo na zá-
kladně nesprávných informací druhého partnera.
(iii)Do třetice náleží náhrada negativní škody v plném rozsahu, byla-li jedna ze
stran vyjednávání lstivě uvedena v omyl.64 Hospodářská rozhodnutí a ma-
jetkové dispozice totiž v takové situaci plynou čistě z protiprávního jednání
druhého, a poškozený je tak ve své rozhodovací volnosti omezen úplně. Strana,
která se dopustila takovéhoto zavrženíhodného protiprávního jednání, nemůže
požívat zmíněná privilegia.
(iv) Konečně se omezení neuplatní na náklady, které postižená strana musela vy-
naložit ve snaze domoci se svých údajných nároků, neboť jejich „zbytečnost“
nepramení z její svobody volně disponovat s finančními prostředky.
Ne každý však jedná z čistě ekonomických pohnutek a jistě si lze představit situace,
kdy někdo uzavírá smlouvu, aniž by tím chtěl docílit zisku (např. organizace dobročin-
né výstavy). V těchto případech by ale poškozenému za použití výše zmíněného pra-
vidla nebylo hrazeno téměř nic, neboť výše jeho pozitivní škody by byla velmi nízká,
ne-li nulová.
Ackermann
65
proto v těchto případech volá po jiném měřítku. Hranicí
59
Ibid., s. 141.
60
Rozhodnutí RG ze dne 22. 6. 1936, sp. zn. IV 75/36.
61
KOZIOL,
op.cit., s. 70-71.
62
Blíže k rozsahu náhrady škody z pohledu ekonomické analýzy práva srov. ACKERMANN,
op.cit.
63
WELSER
, op.cit., s. 144 a násl.
64
HRÁDEK,
op.cit., s. 72.
65
K tomu blíže ACKERMANN,
op.cit.