206 / 610
204
zisk z uzavírané smlouvy.
53
Ukončení vyjednávání však není
per se
protiprávní, neboť
z principu smluvní autonomie plyne, že každý má právo se nakonec rozhodnout, že
smlouvu neuzavře.
54
5. Ratio omezení rozsahu hrazené škody
Učinili-li jsme závěr, že z právně-teoretického hlediska je správné hradit toliko ško-
du negativní, zbývá se tázat, zda a popřípadě z jakého důvodu má být tato omezena
výší škody pozitivní. Vycházíme-li z premisy, že každý, kdo vstupuje do smluvních
závazků, by měl jednat jako
homo economicus
, tedy že uzavřením smlouvy s vybraným
subjektem by se měl dostat do ekonomicky „lepší“ pozice, nežli ve které by byl, kdyby
smlouvu neuzavřel, bude negativní škoda zpravidla nižší než potenciální zisk ze smlou-
vy (pozitivní škoda).
55
Neboť však ne každý jako takovýto rozumný hospodář kontra-
huje, nemusí tomu tak být vždy. Negativní škoda bude vyšší, pokud místo uzavření
smlouvy, o níž strana vyjednává, by tato strana mohla uzavřít ekonomicky výhodnější
kontrakt. Negativní interes bude rovněž vyšší, pokud takováto ekonomicky nezdatná
osoba v průběhu vyjednávání uskuteční investice, které by převyšovaly plánovaný zisk.
Neekonomicky si počínal např. náš prodejce kol A, který díky neuzavření smlouvy
o koupi kola s B přišel o 600Kč (pozitivní škoda), kdyby však neočekával uzavření
smlouvy s B, ušetřil by 200,- Kč za přestavbu a obdržel zisk 2 000,- Kč z prodeje zá-
jemci C (negativní škoda 2 200,- Kč).
Vrátíme-li se k položené otázce, tedy z jakého důvodu by se měl rozsah náhrady ško-
dy omezovat výší pozitivního zájmu poškozeného, dostáváme se k následujícím úva-
hám. Zásadně platí, že každý, kdo vstupuje do kontraktačního procesu, činí veškeré
majetkové dispozice před tím, než dojde k uzavření závazného kontraktu, na vlastní
nebezpečí.
56
Bez toho by zásada smluvní autonomie nemohla fungovat. Nikdo by totiž
nevstupoval do vyjednávání o smlouvě, resp. by se necítil svobodný v jeho ukonče-
ní, pokud by byl vystaven hrozbě náhrady škody. Ze stejné idey ale vychází i učení
o předsmluvní odpovědnosti. Jeho smyslem je zajistit, aby se osoby účastny na kon-
traktačním procesu nebály určité prostředky již v průběhu tohoto procesu vynakládat,
jednají-li na základě ujištění druhé strany, aniž by však již došlo k uzavření smlouvy.
Smyslem náhrady škody je pak ochrana vyvolané důvěry.
57
Vzbudí-li totiž někdo oče-
kávání, dochází k určitému omezení svobody rozhodování druhého,
58
který v důvěře
odmítá jiné nabídky. Dojde-li pak k bezdůvodnému narušení očekávání a implicitně
i svobody rozhodování, je nutné to klást k tíži nepoctivému kontrahentovi. Pokud pro-
to dotčený účastník kontraktačního procesu vynakládá finanční prostředky a odmítá
53
ACKERMANN,
op.cit., s. 518-519.
54
ŠVESTKA, J. a kol.
Občanský zákoník – Komentář – Svazek V (relativní majetková práva 1. část, § 1721
– 2520). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 26.
55
MEDICUS, D.
Schuldrecht: Allgemeiner Teil. 10., neubearb. Aufl. München: C.H.BECK, 1998, s. 318.
56
FLESSNER, A., KÖTZ, H.
European contract law. Oxford: Clarendon Press, 1997, s. 35.
57
LANDO/BALE,
op.cit., s. 190.
58
Srov. WELSER
, op.cit., s. 141.