205 / 610
203
nejvýše však v rozsahu nákladů vynaložených poškozeným v průběhu kontraktačního
procesu, stejně jako ztráty obdobných příležitostí (
lost opportunities, Verlust
ähnlicher
Geschäftsmöglichkeiten
) způsobené jednáním o smlouvě.
47
Restituce tak směřuje k ná-
hradě negativní škody, a to jak zbytečně vynaložených nákladů (bez ohledu na jejich
„běžnost“ – srov. dále), tak ušlého zisku, přičemž jejich náhrada není nikterak omezena.
DCFR ani PECL rozsah náhrady škody v případě předsmluvní odpovědnosti
ex-
pressis verbis
neregulují. Obsahují pouze výši škody v případě nesplnění závazků ply-
noucích z uzavřené smlouvy – v takovém případě má být strana postavena co nejblíže
pozici, ve které by byla, kdyby k řádnému splnění kontraktu došlo (čl. III.–3:702
DCFR a čl. 9:502 PECL). Komentáře k projektům však jasně praví, že náhrada škody
v tomto rozsahu se v případě ukončení negociace neuplatní.
48
V takovém případě se
totiž kompenzace omezuje na náhradu negativního interesu, přičemž se hradí jak sku-
tečná škoda (zejm. vynaložené náklady, odvedená práce, cestovní výdaje),
49
tak v ně-
kterých případech i ušlý zisk.
50
Lze tedy uzavřít, že i nadnárodní
soft-law
volají po náhradě negativní škody, tuto
však neomezují výší pozitivní.
4. Náhrada negativní škody jako pravidlo
Z předešlého plyne, že většina států i unifikační projekty se v případě přerušení
předsmluvního vyjednávání bez spravedlivého důvodu kloní k náhradě negativní ško-
dy. Proč by však měla být náhrada pozitivní škody vyloučena?
Stoll
51
důvod tohoto
omezení zřetelně vystihuje: připuštění náhrady v rozsahu ušlého zisku z neuzavřené
smlouvy by se ekonomicky vzato rovnalo kontraktační povinnosti (a to zejména při
kompenzaci ve formě naturální restituce). Náhrada pozitivní škody by tedy představo-
vala nepřiměřený zásah do principu smluvní volnosti, základního stavebního kamene
smluvního práva. Rovněž lze argumentovat, že před zavřením smlouvy existují toliko
povinnosti ohledu na zájmy druhé strany, neexistuje však žádná povinnost k plnění
závazku z budoucí smlouvy, nemůže tudíž dojít ani k jejímu porušení, které by náhra-
du pozitivní škody aktivovalo.
52
V neposlední řadě lze vycházet z příčinné souvislosti
– základem pro náhradu škody (a v tomto smyslu protiprávní) je skutečnost, že jedna
ze stran ve druhé vzbudila důvěru, že dojde k uzavření smlouvy, v příčinné souvislosti
s tímto stavem je pak negativní škoda. Pokud bychom naopak za protiprávní považo-
vali samotné ukončení vyjednávání, v příčinné souvislosti s tímto by byl plánovaný
47
(…)
jedoch nicht
über
den Betrag hinaus, der sich aus den im Hinblick auf den Vertragsabschluss getä-
tigten Ausgaben sowie dem durch die laufenden Vertragsverhandlungen hervorgerufenen Verlust
ähnlicher
Geschäftsmöglichkeiten ergibt.
48
LANDO, O., BEALE, H.
Principles of European contract law
. Hague: Kluwer Law International, 2003
,
s. 191 a BAR/CLIVE, op.cit., s. 248.
49
LANDO/BALE,
op.cit., s. 191 a BAR/CLIVE, op.cit., s. 248.
50
LANDO/BALE,
op.cit., s. 191 a BAR/CLIVE, op.cit., s. 248.
51
BITTNER,
op.cit., 253.
52
KOZIOL/WELSER
, op.cit., s. 18.