211 / 610
209
budou při výkladu nově zavedeného pravidla hraditelné? Možné jsou dle mého názoru
tři způsoby interpretace.
7.2 Výklad jazykový
Základním způsobem výkladu každého zákonného textu je výklad jazykový.
75
Při
bližším zkoumání § 1729 odst. 2 OZ lze za použití této výkladové metody dospět
k následujícímu. Náhrada škody, bez ohledu na to, zda jde o skutečnou škodu v podo-
bě zbytečně vynaložených nákladů, o škodu negativní či škodu pozitivní, je omezena
maximální výší zisku, kterou by poškozený získal při uzavření smlouvy v obdobných
případech. Půjde tedy o výši průměrného zisku, který se v daném nebo podobném
odvětví na základě stejného nebo podobného typu smlouvy dosahuje.
Poškozený tak bude moci vyžadovat po soudu jak náhradu vynaložených nákladů,
tak i ušlý zisk z konkrétní smlouvy, o jejímž uzavření jednal, vše však za podmínky, že
ve svém souhrnu nebude částka převyšovat průměrný zisk, který by obdržel, kdyby
uzavřel obdobnou smlouvu s jinou osobou. Na první pohled se proto zdá, že ustano-
vení směřuje k náhradě škody pozitivní, zároveň se však poškozený nemůže ocitnout
v lepší situaci, než v níž by při uzavření jiné obdobné smlouvy zpravidla byl.
Uvedený přístup je z hlediska teoretického na podkladě shora zmíněné analýzy re-
lativně unikátní. Náhrada má totiž primárně směřovat k tomu, aby byl poškozený
postaven do situace, ve které by byl, kdyby škůdce nikdy nepotkal. Jinými slovy, po-
škozenému by se mělo vrátit, co reálně vynaložil v průběhu kontraktačního proce-
su (skutečná škoda), a navíc to, oč přišel tím, že vyjednávat začal (ušlý zisk z jiného
obchodu). Z pohledu praxe se pak uvedené pravidlo jeví jako problematické v tom
směru, že limitace rozsahu náhrady škody je vymezena jako
ztráta neuzavřené smlouvy
v
„
obdobných případech
“. Domnívám se, že by bylo značně nepraktické omezovat výši
náhrady škody hodnotou, kterou bude mnohdy možné jen těžko odhadovat. I z toho-
to pohledu je proto dle mého názoru pro praxi vstřícnější, pokud limitace bude vázána
na plánovaný zisk z uzavírané smlouvy (pozitivní škodu).
76
7.3 Výklad teleologicko-historický
Výklad jazykový je sice výkladem základním, přesto se však nikdo nemůže dovolávat
zákona proti jeho smyslu (§ 2 odst. 2 OZ).
77
Pokusím se proto vyložit danou normu
na základě výkladové metody teleologické a historické.
Pokud jde o teleologickou část, klíčová je pro moji úvahu skutečnost, že v případě
předsmluvní odpovědnosti je zásadně měřítkem pro náhradu škody negativní zájem
poškozeného – tedy škoda, kterou utrpěl, když marně spoléhal v uzavření smlouvy.
Jde-li o historickou část interpretace, zákonodárce v důvodové zprávě k civilnímu
kodexu jednoznačně odkrývá svůj úmysl inspirovat se CEC. Tento zákoník pak při
75
§ 2 odst. 1 OZ či nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2427/12.
76
Srov. výklad č. 3.
77
Nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. I .ÚS 2232/07.