SBORNÍK 66 SVOČ 2016

190

Ústavní soud ve svém nálezu došel k závěru, že ust. § 17 čl. I ZSŠ vychyluje práva

ze směnečného vztahu ve prospěch jedné ze stran, následně s odkazem na judikaturu

německého nejvyššího soudu uvedl, že k danému ustanovení není nutno přihlížet,

především jde-li o vztah profesionála a spotřebitele (odvolání žalobkyně na ust. § 17

čl. I ZSŠ může být v konkrétním případě zneužitím práva). Dále ÚS konstatoval, že

praxe poskytovatele půjček při hromadné indosaci směnek na stejný subjekt vzbuzu-

je pochybnosti o opravdovém účelu indosace. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze,

kterým byl potvrzen rozsudek prvního stupně o ponechání SPR v platnosti, zrušil.

Na daný nález později ÚS navazuje např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 980/13.

Vyvstává nyní otázka, zdali se ÚS rozhodl jít cestou dvojího posuzování směneč-

ného práva. Spotřebitele privileguje do té míry, že naprosto popírá význam abstrakt-

nosti směnky. ÚS pravděpodobně nechtěl v daném případě brát v potaz, že obchod

s cennými papíry, především těmi, které mohou být hůře vymahatelné, je obvyklou

praxí a právem aprobovaným předmětem podnikání. Je jenom logické, že se společ-

nost specializuje na poskytování půjček, a případné vymáhání plnění následně převede

na jinou specializovanou společnost. Jiná situace by samozřejmě nastala, kdyby daná

společnost převáděla pouze směnky, u kterých by vzhledem k vlastním vztahům emi-

tenta a remitenta nebylo možno tyto bez jejich abstrakce vymoci.

Obecné soudy musejí pro své rozhodnutí nabýt praktické jistoty o dané věci, pokud

této nemají, rozhodují na základě důkazního břemena, nestačí pouze „vzbuzení po-

chybností o opravdovém účelu indosace“.

3.4 Námitka zlé víry nebo hrubé nedbalosti při nabývání směnky

– dějství druhé

V tomto „druhém dějství“ je pozornost věnována dle názvu shodné námitce jako

v kapitole 3.2. Tyto dvě námitky je nicméně třeba rozlišit. Ač pod shodným názvem,

jejich obsah je odlišný v obou částech obrany – jak v části nesamostatné námitky, tak

i v účincích, které tvrzení a prokázání námitky bude mít.

ZSŠ ve svém ust. § 16 čl. I v odst. 1 stanoví legitimační účinek indosamentu, násled-

ně pak v odst. 2 stanoví některá specifika pozbytí směnky. Dané ustanovení stanoví, že:

„pozbude-li někdo směnky jakýmkoliv způsobem, není nový majitel, který prokáže své

právo způsobem uvedeným v odstavci 1, povinen směnku vydat, ledaže ji nabyl ve zlé

víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí“.

Chalupa uvádí, že nejde pouze o pozbytí směnky ve smyslu nechtěné skutečnosti.

Držbu lze pozbýt i na základě úmyslného jednání. Dané ustanovení ZSŠ dává majiteli

směnky pouze omezenou možnost její vindikace. Tato není možná, nenabyl-li ji drži-

tel ve zlé víře anebo se při nabývání směnky neprovinil hrubou nedbalostí a zároveň

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 6. 2014, č. j. III. ÚS 980/13–1. In:

ASPI

[právní informační

systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 3. 2016].

CHALUPA,2006, op.cit.,s.154