433 / 610
431
Zásadní je proto sjednocení rozhodovací činnosti správních soudů, které ve svém
důsledku povede k úspěšné aplikaci daňových norem orgány správy daní, aniž by jejich
úkony byly v důsledku nepředvídatelnosti rozhodovací soudní praxe v navazujícím
soudním řízení zpochybněny. Z pohledu judikatury je potřeba jasně vymezit, které
znaky závislé činnosti v právním vztahu jsou natolik zásadní, že už vytvářejí zastřený
právní vztah a které právní vztahy naopak ještě jako zastřené kvalifikovány nebudou,
ačkoli budou mít všechny znaky závislé činnosti, a z jakého důvodu (např. situace
na trhu, kdy jeden dodavatel má pouze dva odběratele, kteří se sloučí apod.). Vhodná
se zde také jeví součinnost zákonodárce, který by se jasně vymezil k problematice vý-
konu závislé či samostatné činnost ve sportu a v jiných právních vztazích, které jsou ze
své podstaty na hranici mezi závislou a samostatnou činností.
4.2.3 Základ daně
Pokud se jedná o základ daně a jeho konstrukci, jde o prvek, který ovlivňuje rozdílné
daňové zatížení příjmů fyzických osob největší měrou. Z pohledu švracsystému na jed-
né straně dochází k rozšiřování základu daně u příjmů plynoucích ze závislé činnosti,
na straně druhé je redukován paušálními výdaji při výkonu činnosti samostatné, při
které reálné výdaje vznikají v minimální míře, nebo tyto náklady ve vztahu zastřené
závislé činnosti nese zaměstnavatel („odběratel“).
Na prvním místě je zapotřebí zvážit koncept dílčího základu daně z příjmů ze samo-
statné činnosti v podobě superhrubé mzdy, který nabourává konstrukci daně z příjmů
tím, že (1) zdaňuje povinný odvod, který ve své podstatě není příjmem poplatníka,
protože část „superhrubé mzdy“ tvoří částka povinného pojistného na veřejnoprávní
pojištění, které odvádí zaměstnavatel vlastním jménem na vlastní odpovědnost, a (2)
zdaňuje peněžní prostředky, se kterými však poplatník-zaměstnanec nemůže jakkoli
disponovat, protože jsou mu sraženy jako povinný odvod na veřejné pojištění a nejed-
ná se tedy fakticky o příjem. To však neplatí pro zdanění příjmů ze samostatné činnos-
ti. Tato úprava tedy výrazným způsobem přispívá k rozdílné výši daňové povinnosti
osob s příjmy ze závislé a samostatné činnosti. Namísto ní by bylo vhodné navrátit
se k právní úpravě, které zde existovala před rokem 2008 a která se běžně vyskytuje
v zahraničních právních řádech, kdy dílčím základem daně jsou příjmy ze závislé čin-
nosti snížené o pojistné sražené zaměstnanci. Nadále by k omezení rozdílnosti daňové
zátěže přispěla též možnost dalšího snížení dílčího základu daně podle ustanovení § 6
ZDP o některé výdaje související se zaměstnáním, případně dopravou do zaměstnání,
které jsou v sousedních státech běžně využívaným nástrojem. Tímto způsobem by bylo
možné dále stimulovat daňové poplatníky ke společensky žádaným jednáním, jako je
tomu u odčitatelných položek od základu daně.
Na stanovení dílčího základu daně u příjmů ze samostatné činnosti v případě vzta-
hů zastřené závislé činnosti nejvýrazněji působí možnost uplatnění paušálních výdajů,
jejichž současné nastavení je vzhledem k některým druhům vykonávaných činností
velmi velkorysé. Funkce paušálních výdajů v podobě zjednodušení daňové adminis-