499 / 610
497
kovýchto spolků pokračovat až do moderní doby, kdy např. v roce 1915 vznikl spolek
rakouských měst, ale ten měl již pochopitelně zcela jiné poslání. K výčtu městských
obraných spolků je nutno dodat ještě několik poznámek.
Obecně tyto spolky měly za úkol obranu proti záští (
Fehde
) a dalšími projevy své-
moci (
Selbsthilfe
), které se k záští vesměs vázaly, jako bylo plenění, loupení, přepadávání
kupců apod. Jen málo z nich skutečně měly právní formu, tj. absentovaly zde právní nor-
my, které by tyto spolky činily trvalejšími, pevnějšími. Např. rýnský spolek tuto právní
formu postrádal, stejně tak i Šestiměstí.
120
Přesto však šlo o tzv.
Achtsbündnis
, tj. o spolek,
který jednotně postupuje v soudní a jiné obrané sféře proti zemským škůdcům.
121
Německá historiografie se pokoušela a pokouší vymezit rozdíl mezi landfrýdy
a městskými spolky i po právní stránce. Zatímco městské spolky byly založeny vesměs
na komunální ochraně, landfrýdy spíše zavazovaly jednotlivce, kteří na tuto dohodu
museli přistoupit.
122
V prostředí Říše se jednotlivá záští odehrávala podobným způsobem, jako tomu bylo
v tutéž dobu v českých zemích. V 14. století to byli právě římští císařové, kteří bývali
„rozhodci“ v jednotlivých záštích říšských knížat, jako tomu bylo v případě záští mezi
vévodou Rudolfem Saským a markrabětem Fridrichem Míšeňským.
123
Občas se jako
prostředník v uzavírání landfrýdů mezi říšskými knížaty vyskytují opatové předních
klášterů Říše. Jsou dokonce v některých císařských listech zmíněny i částky na takové-
to landrýdy. Např. 1178 císař Fridrich I. dává opatu z Kempten na uhrazení nákladů
na landfrýd od duchovních knížat 100 marek. Sám opat by měl na doporučení císaře
složit 10 marek.
124
Z listů říšských panovníků nejednou zaznívá přání zachovávat právo
a pořádek, jako tomu bylo např. v listu Ludvíka městu Lindau.
125
Z toho, co zde bylo uvedeno, vyplývá, že prvopočáteční obsah opovědí byl sku-
tečně chápán jako mimosoudní narovnání, ale v době feudální rozdrobenosti a na to
se vážící oslabenou panovnickou moc, se záští posouvá spíše do roviny škůdců, které
charakterizují nejen plenění, loupeže, ale i fedrování, jako forma obohacení sebe sama,
či toho, jenž nad tím vším drží ochrannou ruku, ale i do roviny politické, kdy vznikají
jednotlivá uskupení, frakce, jež samy jsouce útočníky zakládají landfrýdy.
Závěr
Opověď jako forma mimosoudního řešení sporů byla institutem, jehož počátky
sahají hluboko do minulosti. Již předstátní společnosti tímto způsobem řešily např.
krevní mstu apod. Ale se vznikem státu a s tím i veřejné moci, docházelo k tendenci
120
Codex diplomaticus Lusatiae Superioris
(dále jen CDLS) I. Ed. Gustav Köhler. Goerlitz 1856, č. 238, s. 330-
331.
121
BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 24.
122
BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 19.
123
MGH VI/2, č. 248, 249, s. 162.
124
MGH VIII, č. 6, s. 9.
125
MGH VIII, č.14, s. 10.