496 / 610
494
Lex Ribuaria
, kde se nepřátelství (faida), čili jinak záští, váže zpravidla na usmrcení
člověka, přičemž prostistrana bere právo do svých rukou a svémocí se snaží viníka po-
trestat, ale ne za usmrcení samotné, nýbrž zato, že nezaplatil wergeld a jelikož neutekl,
lze proti němu vést záští. Nejde tedy přímo o opověď, ale skutečně o reziduum velmi
starého institutu svázaného s krevní mstou, nebo jako je tomu v Ediktu Rotharovu,
faida se požívala i v souvislosti s poraněním.
100
Toto, z dnešního pohledu, protiprávní
jednání, bylo legální. Jako možná náhrada za upuštění od páchání škody protistraně
pak bylo finanční odškodnění.
101
V této fázi lze na záští skutečně možné nahlížet jako
mimosoudní narovnání. Ovšem v dobách vrcholného středověku se toto pojetí zcela
změnilo a formu mimosoudního narovnání v záští najdeme mnohdy jen okrajově.
S rostoucím množstvím nepřátelství, čili záští, které svůj vrchol doznalo na přelomu
10. a 11. století, začala vznikat myšlenka Míru božího, Pax Dei. To jsou slova, která
ve středověkém myšlení obsahovala něco víc, než jen konec válek a zabíjení. Pro teh-
dejší nazírání totiž mír znamenal také řád. Konec chaosu, fungování pravidel, existenci
práva. Dokonalá obec, to byl především nebeský Jeruzalém s jeho
visio pacis
. Možná
právě pro tuto vizi to byl zejména vyšší klérus, který jako první přišel s představou
božího míru na zemi, jako předstupněm pozemského ráje. Neboť světská šlechta byla
až příliš oddána prosazováním svého práva prostřednictvím
potestas
, moci.
102
Snad nebude příliš od věci si uvědomit, že myšlenka všeobecného míru a učinění
přítrže drobným osobním válkám urozených, vznikla na půdě nově vznikající středo-
věké Francie, kde šlechta se svými téměř nedobytnými hrady, tvořila zázemí pro tyto
osobní války, kterým jsme v českém prostředí začali říkat záští, či opovědní války až
o několik století později.
Právě na prahu tisíciletí totiž ve Francii, kdy panuje slabý král, kulminuje svémoc
urozených, která se nezdráhala napadat též majetky církevní. Myšlenka či spíše visio
pacis dostala též konkrétnější podobu v roce 1023 z podnětu dvou mocných mužů,
Jindřicha II. a Roberta Zbožného v Ivois.
103
Do té doby byla pouze proklamována
na sněmech v Limoges, Narbonne, Le Puy a Anse u Lyonu v letech 989–994.
104
Zde
byl Boží mír chápán jen jako dočasný, trvalý mír totiž měla nastolit světská moc jako
mír královský.
105
100
Monumenta Germaniae historica
(dále jen MGH).
Lex Frisionum
. Tom XII. Ed.: Karl August Eckhardt,
Hannoverae 1982, s. 39. MGH V/2, s. 301, MGH III/2, s. 151. MGH II. s. 20.
101
WILDA, Wilhelm, Eduard.
Geschichte des deutschen Strafrechts: Das Strafrecht der Germanen.
Schwetschke
1842. 997 s., s. 193.
102
DUBY, Georges.
Tři
řády,
aneb, představy feudalismu
. Praha: Argo, 2008. Historické myšlení. ISBN
9788072039661. 400 s., s. 34.
103
GERGEN, Thomas.
The Peace of God and its legal practice in the Eleventh Century
. In: Cuadernos de Historia
del Derecho. Vol. 9 (2002). ISSN: 1133-7613. s. 11.
104
GERGEN,
The Peace of God,
s. 20-22.
105
DUBY,
Tři řády
,
s. 37.