493 / 610
491
ní válku zemského škůdce Kopidlanského vůči městům, ale jedná se o natolik známou
věc, že snad není záhodno se o ní na tak úzkém prostoru rozepisovat.
78
Zatímco v době husitských válek se města spolčovala do landfrýdů na základě kon-
fesijním (plzeňský landfrýd, moravský landfrýd), v následující době poděbradské a ja-
gellonské se v těchto situacích dokonce odsouvala do pozadí nábožensko-politická
příslušnost měst. Toto je patrné v koalici více než 32 královských měst (s výjimkou
Kutné Hory) z roku 1502, v níž byla sice většina měst utrakvistických, nicméně mezi
nimi byla i katolická Plzeň, České Budějovice, Most a další.
79
Tyto původně obranná
uskupení měst se tak mění v spolky, jednoty, které vznikají na politickém podkla-
dě (např. města organizovaná v Jednotě Strakonické, či naopak Jednotě Poděbradské
apod.) Skutečné landfrýdní smlouvy, uzavírané nikoliv městy mezi sebou, ale ty, jež
uzavírala šlechta, měly skutečný právní základ, měly jistou strukturu, dokonce i lan-
dfrýdní rady.
80
Právně totiž upravovaly stavění ubrmanů, opravců, zákaz porušování
dojednaného příměří, ať vybíráním holdů, byly zde stanoveny také sankce pro na-
rušitele těchto landfrýdů apod. Důležitým institutem landfrýdů byli ubrmani. Tito
měli v dnešním významu funkci arbitrů. Vesměs se nejednalo o osoby, které by jinak
byly dříve u zemského soudu, či komorního soudu nějak zainteresovány. Pouze čl. 10
mírného listu uvádí, že ubrmané by měli být přísedícími u zemského soudu.
81
V obec-
nosti mohli být ubrmané v záštích jakýmsi reziduem původních popravců, kteří v době
husitských nepokojů zanikli, byť byli později jen krátce obnoveni a fungovali vedle
krajských hejtmanů.
82
Opravci měli funkce dle Valentina Urfuse shodné.
83
Nicméně snad měli i na starosti
nejen nápravu škod materiálních, jako ubrmani, ale také nemateriální, jako nápravu
mravů, jak je uvedeno v příměří mezi Oldřichem z Rožmberka a Táborskými. Zde se
uvádí, že opravci by měli zakázat
hry, tance, krčmy, neřádné kurevstvie a jiné zjevné hři-
echy
.
84
Snad také měli za úkol dohlížet na to, aby jedna, či druhá strana, která uzavřela
příměří, nepřechovávala u sebe opovědní nepřátele.
85
78
Výběrem: MACEK, Josef.
Jagellonský věk
. (1471-1526). Města. Díl III. Praha 1998, s. 344-349. JÁNSKÝ,
Jiří.
Plzeňský kronikář Šimon Plachý o Jiříkovi Kopidlanském
. Minulostí Západočeského kraje 27, 1991,
s. 79-86. Nejnověji na toto téma např. ŠTAINC, Jiří,
Příběh odbojného zemana Jiřího z Kopidlna
. In:
Studia iuvenilia MMIV-MMV. Sborník prací mladých historiků. Ed. Aleš Zářický. Ostrava 2006, s.
35-45. MONÍK, Milan.
Opovědník Jiří a epilog rodu Kopidlanských z Kopidlna
. Východočeské listy his-
torické 26, 2009, s. 5-25.
79
Vojenský pakt česká města deklarovala již v roce 1500. AČ VI, č. 1, s. 217-218. Na téma zápasu měst se
šlechtou v době jagellonské pro množství literatury, která je vyčerpávajícím způsobem uvedena v základním
díle Josefa Macka. MACEK, Josef.
Jagellonský věk v českých zemích,
III (1471-1526). Města. Praha 1998.
80
BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 37.
81
AČ I., č. 1, s. 247. URFUS,
„Záští“ v Čechách v polovině 15. století
, s. 106.
82
URFUS, „
Záští“ v Čechác
h
v polovině 15. století
, s. 108.
83
URFUS, „
Záští“ v Čechách v polovině 15. století
, s. 104.
84
Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka (1418-1462).
(dále jen Listář) 1. svazek (1418-1437). Ed. Blažena
Rynešová. Praha: Orbis, 1929. 327 s., č. 176, s. 121.
85
AČ VIII, č. 441, s. 36.