494 / 610
492
Jak opravci, tak ubrmani se nevyskytovali jen v příměřných listech, ale obecně
fungovali jako arbitři při jakýchkoliv sporech. Rozdílnost funkce ubrmana vycházela
z toho, zda figuroval v příměřném listu, nebo již v smlouvě o prozatímním míru.
Pokud totiž šlo o uzavření prozatímního míru, který měl vyústit v skutečný mír, byla
činnost ubrmana rozsáhlejší, jelikož to byl on, kdo takovouto mírovou smlouvu měl
za úkol připravit.
86
Konec landfrýdům učinily až první právní kodifikace zemského a městského práva, které
záští staví mimo zákon a tím dochází k nepotřebnosti landfrýdů. Ochranu zemského míru
totiž do svých rukou tímto přebírá panovník, jako tomu bylo ve středověké Říši.
87
Tyto války mohly být ukončeny nebo alespoň přerušeny. Přerušeny bývaly příměří-
mi, která byla mnohdy i prodlužována.
88
Příměří měly rovněž formu písemnou, tj. tzv.
„
přimiřného listu
“.
89
Za dodržení úmluvy zodpovídali „
rukojmie a spoluslibci
“.
90
Jako sankce za porušení
příměří se v příměřném listu vyplácely tzv.
propadné peníze
, tj. finanční pokuta, např.
ve výši 4 000 kop grošů českých, což nebylo na tuto dobu zrovna málo.
91
Jednou ze
sankcí z porušení příměří byla ztráta cti, ale je otázkou, jak dalece byla zrovna ztráta cti
vnímána jako trest. Je pravdou, že čest v šlechtickém prostředí hrála velmi důležitou
roli, neboť byla spojována s jistými právy, nicméně v případě opovědních válek byla
pravděpodobně účinnější sankcí pokuta.
92
Jak si již Valentin Urfus všímá, příměří se často v latinsky psaných listech psalo
jako
Treuga Dei
, a proto bychom jej mohli považovat za reziduum západoevropských
Božích mírů.
93
Již zde zmíněný právní historik si všiml výskytu dvojího typu příměr-
ných listů – jeden typ skutečně obsahuje pouze dočasný klid zbraní, zatímco druhý
typ takto označených listů již nepočítá s dalším pokračováním záštím, nýbrž se jedná
spíše o prozatímní mír.
94
Tyto smlouvy obsahovaly již podobné podmínky míru, jako landfrýdní smlouvy, tj.
dohody o holdech, o zajatcích, čili o narovnání a urovnání nejen sporů, ale také škod,
které opovědními válkami nastaly, či dokonce o pokoře, pokud došlo k usmrcením.
95
86
URFUS, „
Záští“ v Čechách v polovině 15. století
, s. 105
87
První řísský mír vyhlásil 1103 Jindřich IV., poslední byl „věčný“ zemský mír Maxmiliána II. z roku 1495.
88
Listář I., č. 216, s. 148.
89
Listář I., č. 217, s. 149.
90
Listář I., č. 217, s. 149.
91
Listář I., č. 217, s. 149.
92
MALÝ,
Trestní právo v Čechách v 15. – 16. století
. s. 260. K významu cti a její ztráty stručně KNOLL,
Vilém.
Legal personality of natural persons in the Czech medieval private law. Brief S u m m a r y
. In: Journal
on European History of Law, roč. 1, č. 1, STS Science Centre Ltd., London 2 0 1 0 , ISSN 2042-6402, s.
59-61.
93
Listář I., č. 216, s. 148, URFUS,
94
„
Záští“ v Čechách v polovině 15. století
, s. 101.
95
Viz např. mírová smlouva mezi Jednotou Strakonickou a Jednotou Poděbradskou. AČ II, č. 47, s. 286.
Pokora je zmíněna např. v AČ III, č. 441, s. 528.