492 / 610
490
Např. rýzmberský landfrýd byl koalicí sedmi královských měst – Plzně, Klatov,
Domažlic, Písku, Vodňan, Sušice s jihozápadní šlechtou.
70
Tyto a podobné městské
spolky sice vzbuzovaly odpor u panského stavu, který zase prosazoval landfrýdy, ale
v dobách politické nestability oba typy, jak městské spolky, tak landfrýdy nacházely
společnou řeč – obranu zemského míru.
V českém středověkém prostředí se také města sdružovala do landfrýdů a to nejen
v době poděbradské a v době následující, jagellonské, kdy vrcholí nepřátelství měst
a šlechty, ale již za Václava II. a zejména v době vlády Lucemburků. Václav II. povolil
roku 1285 sdružování měst do obraných spolků proti zemským škůdcům.
71
Souhlasně
s říšskou proměstskou politikou Karla IV. i v českých zemích tento panovník odmě-
ňoval loajalitu měst přízní a povoloval vznik městských obraných spolků, tak např.
přímo sjednotil své hejtmany (Těmu z Koldic, Půtu z Častolovic, Epíka z Hrádku)
v tzv.
zhořelecké konfederaci
z roku 1369, jejímiž členy bylo Kladsko, Kladská Bystřice
atd.
72
Karel IV. tak např. povolil vznik městského spolku Kutné Hory, Kolína a Čáslavi
z 27. května 1348 v Brně, který měl za cíl vystupovat proti zemským škůdcům.
73
Avšak
i když panovníci do husitských válek tyto městské iniciativy podporovali, nepodporo-
vali jejich politický růst.
74
Za jeho syna, Václava IV. však začala léta nestability, kdy se městské spolky spíše než
na vystupování proti zemským škůdcům, soustředily na vlastní obranu a to i přesto, že se
i sám Václav tomuto nešvaru snažil zamezit, byť neúspěšně, svěřením popravy městům.
75
Tato složitá situace dále přetrvávala i v následující době husitských válek, době po-
děbradské a teprve s koncem vlády Jagellonců dochází k rozšiřování územního rozsahu
městkých vojenských svazů.
76
Právě léta politické nestability vedly města k spolčování
s šlechtou do landfrýdních uskupení.
77
V této souvislosti by se hodilo zmínit i opověd-
70
JÁNSKÝ,
Rýzmberský landfrýd,
s. 86. Např. Heřman Janovský, Václav a Markvart z Přestavlk, Výrkové
z Rýzmberka, Bohuslav Rochce z Otova, Kocovský z Dobrše atd.
71
RBM II, č. 1346, s. 580-581. HOFFMANN, František.
Středověké město v
Čechách
a na Moravě
.
Vyd. 1., (Celkově 2., rozš. a upr.). Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. Česká historie. ISBN
9788071065432, 713 s., s. 445.
72
BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 30. O účasti české šlechty na lanfrýdech v době vlády
Karla IV. též KNOLL, Vilém.
Orlice a Labuť. Ochranné smlouvy pánů ze
Švamberka
a města Chebu v 15. století
.
In: Pocta Stanislavu Balíkovi k 80. narozeninám. Acta historicoiuridica Pilsnensia 2008. Ed. Vilém Knoll,
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2 0 0 8 , ISBN 978-80-7380-120-5, s. 174-193.
73
Codex Iuris municipalis
(dále jen CIM). II, Ed. Jaromír Čelakovský. Praha 1895, č. 262, s. 396-3 9 7 .
74
HOFFMANN,
S t ř e d o v ě k é město
, s. 445.
75
CIM I, s. 162-164, č. 99-100; CIM II, s. 734-737, č. 570-578. Pro odpor šlechty byla poprava městům
odňata 2. dubna 1396 nálezem, který vynesli uherský král Zikmund a moravský markrabí Jošt ve sporu
mezi panskou jednotou a králem. Popravu měli nadále vykonávat jen popravci z řad zemských pánů.
Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.
(dále jen RBMV). Tomus III. Ed. Božena Kopičková.
Praha 1977, č. 342, s. 145-146.
76
BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 31.
77
Např. tato situace dovedla Horní a Dolní Lužici k dočasnému spojení formou landfrýdu. BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 33.