498 / 610
496
ském sněmu.
111
Další, říšský zákaz městských obranných spolků, byl vydán v roce 1231
a pomyslnou definitivní tečkou za říšskými zákazy těchto spolků byl čl. 35 chebského
landfrýdu z 5. května 1389.
112
Poněkud jiná situace byla za panování Karla IV., který svou říšskou politiku nesmě-
roval proti městům, ale naopak.
113
V případě hornolužického spolku mu snad měla
i jejich obraná iniciativa vyhovovat, což je patrné i v tom, že roku 1355 tento spolek
obdařil rozsáhlou soudní a trestní pravomocí.
114
Ale nebylo to jen toto městské obrané
uskupení, které mělo Karlovu podporu. Stejně podporoval i Norimberský městský
obraný svaz.
115
A on osobně byl patrně zainteresován např. v landfrýdu, který vystupo-
val proti Filipovi a Gerlachovi z Ysenburgu.
116
Městských spolků za účelem společné obrany před záštím v průběhu středověku
vznikalo hned několik. Nejvíce těchto spolků existovalo v průběhu 13.–14. století
na území Německa, které bylo po celý středověk roztříštěné. Např. v roce 1246
vznikl takovýto obranný spolek měst Osnabrücku, Münsteru, Coesfeldu, Herfordu
a Mindenu, jelikož byla tato města v době boje Fridricha II. proti papeži Innocenci IV.
často pleněna.
117
Dalším byl Rýnský spolek, který vznikl dokonce dvakrát (poprvé
v letech 1254–1257 a podruhé v letech 1381–1389). Když vznikal poprvé, bylo v něm
59 významných středověkých města v čele s Wormsem a Mohučí.
118
I v tomto případě
spolek vznikl za účelem společné obrany v době interregna ve Svaté říši Římské.
Další významné spolky měst, které vznikaly vesměs za stejným účelem byl spolek
lužických měst, který vznikl v roce 1259, durynský spolek z roku 1304–1306, spolek
Hornolužických měst (Šestiměstí) z roku 1346 (nově byl obnoven, byť z jiných dů-
vodů, v roce 1991), spolek Švábských měst (čítal dokonce 20 měst) z let 1376–1381,
spolek severoněmeckých měst z let 1381–1389.
119
Takto by se vlastně dalo ve výčtu ta-
111
SCHAAB, Karl, Anton.
Geschichte des großen rheinischen Städtebundes
. 2 Bände. Kupferberg, Mainz
1843–1845, s. 23.
112
Deutsche Reichstagakten
(dále DRTA). Díl 2. Druhý svazek. Ed. JuliusWeizsäcker. München 1874, č. 35, s. 164.
113
O tématu říšských landrýdů Karla IV. více ANGERMEIER, Heinz.
Königtum und Landfriede im deut-
schen Spätmittelalter
. München. C. H. Beck. 1966. 592 s.
114
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae
(dále jen RBM)
.
Pars VI. Fasciculus 1. Ed.
B. Mendl, Pragae 1928, č. 125, s. 70-71, BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 28.
115
BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s. 26.
116
NA Praha, fond AČK, sign. 762.
117
Více o tom např. WILMAN, Roger.
Die Urkunden des Bisthums Münster von 1201-1300
. Neudr. der
Ausg. Münster 1876. Münster: Regensberg, 1973. ISBN 3878980302. BERNS, Jurgen Karl W.
Propter
communem utilitatem: Studien zur Bundnispolitik der westfalischen Stadte im Spatmittelalter
. Dusseldorf:
Droste, 1991. ISBN 3770008200.
118
Více o tom např. dizertační práce BIELFELDT, Erich.
Der Rheinische Bund von 1254. Ein erster Versuch
einer Reichsreform. Pilger-Druckerei
. Speyer 1937 (Kiel, Univ., Diss., 1936).
DISTLER, Eva-Marie.
Städtebünde im deutschen Spätmittelalter eine rechtshistorische Untersuchung zu
Begriff, Verfassung und Funktion
. Frankfurt am Main: Klostermann, 2005. ISBN 9783465040019.
119
Zdeněk Beran však považuje za konec „klasického“ období městských obranných spolků rok 1389, kdy
byl uzavřen chebský landfrýd. BERAN,
Landfrýdní hnutí v Horní a Dolní Lužici,
s.19.