487 / 610
485
Mnohdy se stávalo, že původně opovědník se časem stal zemským škůdcem a na-
opak. Jako příklad uveďme postavu Jiříka Stoše z Albrechtic, jenž v 40. létech 15. stole-
tí byl opovědníkem, zatímco o deset let později byl prohlášen za zemského škůdce, jeli-
kož svou pozornost z plenění a drancování slezských vévodství obrátil do moravského
vnitrozemí, kde již samostatně, nikoliv v družině některého ze slezských opovědníků,
začal tímto způsobem také napadat majetky významných moravských pánů, kteří jej
15. května 1445 zažalovali k moravskému zemskému soudu. A o dalších 10 let později
již vojensky podporoval zájmy Jiřího z Poděbrad v slezském Polsku, čímž se opět ze
zemského škůdce změnil v řádného velitele Jiříkovo vojsk.
31
V době, kdy je opověď již
nelegitimní, Kristián z Koldína popisuje odbojníka jako toho, kdo se svémocně protiví
právu a tento delikt je trestán trestem smrti. Tak také je trestán ten, kdo se zmocní
násilím statku, či svévolně odstraní pečeť.
32
Opovědní války sebou nenesly jen ztráty na životech, ale i majetkové zisky. Jak si
mohla k zlepšení své ekonomické situace pomoci nižší šlechta? Jak záhy vyplyne, tak
z opovědních válek. Jedním z nich bylo výkupné za zajatce. Nejvýnosnější pravdě-
podobně byli zajatci urození, kteří byli schopni zajistit vysoké výkupné, jak vyplývá
i z listu z rok 1390, v níž je uvedeno, že byl zajat a vězněn moravským markrabím
Joštem hrabě Tomáš ze St. Georgen.
33
Ale nepohrdlo se ani zajatými měšťany. František
Hoffmann na základě popravčích zápisů Jihlavských uvádí, že četnou skupinu zajatců
v jednotlivých záštích v době před husitskými nepokoji, bývali právě měšťané.
34
Avšak
i urozené ženy či poddaní nebyli vyjmuti z možnosti být zajatcem. Zajímali se nejen
poddaní, urození mužové, ale i ženy. Např. Haralt z Kunštátu zajal svému nepříteli
Janovi ze Šumburka manželku.
35
Když došlo k propuštění zajatce, musel se zavázat, někdy spolu se svými straníky, že
se nebude nadále mstít na majetcích svého věznitele. Např. z již zde zmíněného listu
z roku 1390 je známo, že se bratři Tomáš, Petr a Tomáš ml., hrabě Jan z Forchtensteinu
a hrabě Jiří z Pösingu zavázali, že se nebudou mstít moravskému markrabímu Joštovi
za věznění hraběte Tomáše ze St. Georgen.
36
Jedním z projevů záští, čili opovědních válek, bylo také vymáhání tzv. holdů, tj.
dávek, snad ve smyslu výpalného, které museli poddaní nepřátelské strany vyplácet
(v listech jsou označováni jako „
holdovní lidé
“), aby jejich ves, město, byly ušetřeny.
37
Valentin Urfus je rozlišuje na jednorázové a pravidelné, avšak obojí bylo značnou zátěží
pro poddané, jelikož kromě toho museli odvádět ještě poddanské dávky svému pánu,
ochránci. Nešlo jen o dávky materiálního charakteru, jako bylo 100 džberů žita, nebo
31
MAMULA,
Jiřík Stoš z Albrechtic,
s. 79.
32
CIB IV/3, s. 127.
33
SOA Třeboň, fond Historica, sign. 54.
34
HOFFMANN,
K povaze drobné války,
s. 61.
35
AČ VIII, č. 384, s. 396.
36
SOA Třeboň, fond Historica, sign. 54.
37
AČ VIII, č. 380, s. 4