484 / 610
482
sociálního cítění, které se u opovědníků projevovalo v dobách husitských válek jejich
účastí v bitvách na straně husitů.
Komparativní práce s týmiž instituty mimo české prostředí dosud z pera českých
právních, i neprávních, historiků, nevzešla. Snad se tak časem stane. Tato práce se o to
sice částečně pokouší, ale vzhledem k účelu, ke kterému byla sepsána, neskýtá příliš
prostoru, aby tak bylo učiněno do hloubky. Proto jako komparativní prameny po-
sloužily ty, jež jsou všeobecně známy a jsou zejména z období ranného až vrcholného
(méně již pozdního) evropského středověku.
Pro zdůraznění proměny záští ve smyslu nepřátelství byly právní památky ranného
středověku (z oblasti tzv. barbarských zákoníků) použity proto, že v nich nacházíme
původní význam svémoci – záští. Naopak, pozdněstředověké právní památky již byly
použity minimálně, neboť jsou vesměs koncipovány jako normy, jež opověď zakazují
a nikterak z nich nevyplývá opovědní praxe.
Přes jednotlivé opovědi jak v rovině teoretické – zoběcňující, práce obsahuje i odka-
zy na konkrétní důkazy a to nejen z právních památek, ale z listů mezi jednotlivci, jak
říšské provenience, tak z prostředí českého středověku. Snad proto může práce v celku
více působit jako dílko historické, než-li právnické, avšak je to jen na první pohled,
jelikož pouze na historickém pozadí bylo možné objevit proměnu opovědi ve smyslu
právního institutu v institut spíše politický či ekonomický.
Z metodologického hlediska je práce spíše určitou sondáží do problematiky, než
prosopografií (v dnešní historické vědě sice tolik oceňovaná, leč v historickoprávních
pracích dosud málo využívaná metoda zřejmě proto, že je časově náročná a také vyža-
duje náročnější práci s prameny, které jsou často rozdílného charakteru). Jak Jiří Stočes
ve svém článku o využití prosopografie konstatuje, …
„představuje prosopografický pro-
jekt práci nikoli pro jednotlivce či týmy, ale pro celé ústavy, a to na desetiletí.
“
15
Opovědní války českého středověku
Opověď jako termín, známý po celý středověk, se v přeneseném smyslu užívá i dnes.
Internet je plný „opovědí“. Co však dnes toto slovo znamená? Má stejný význam, jako
mělo ve středověku? Po přečtení několika nadpisů těchto stránek s„opověďmi“ je zřej-
mé, že se jedná o „odpovědi,“ čili reakci na něčí názor, zejména v negativním významu,
tedy jako nesouhlas s předchozím tvrzením.
16
Moderní pojetí tohoto institutu tedy jen
velmi vzdáleně připomíná jeho původní význam.
15
BOROVIČKOVÁ, Jana – STOČES, Jiří.
Nové metody – prosopografie
. In: Studie a články. K d ě j i n á m
vědy a vědeckých institucí. Praha 2002 (Práce z archivu akademie věd A/7), s. 47 – 61, s. 59. Na toto téma
též např. NODL, Martin.
Středověká prosopografie j a k o metodická inovace
. In: VIII. sjezd českých histori-
ků (Hradec Králové 10. – 12. září 1999), ed. Jiří Pešek, Dolní Břežany 2 0 0 0 , s. 146 – 149.
16
Např. ŠTĚTINA, Jaromír. Opověď senátora Štětiny na článek senátorky Gajdůškové. In: Http://ja-
romirstetina.cz/ [online]. [cit. 2016-03-30]. Dostupné z:
http://jaromirstetina.cz/opoved- senatora--stetiny-na-clanek-senatorky-gajduskove/ nebo Reakce na opověď NSZ ve věci Otevřeného dopis Unie
obhájců ČR nejvyššímu státnímu zástupci. Http://www.uocr.cz/ [online]. [cit. 2016- 03-30]. Dostupné