573 / 610
571
tosti a ten u ní má veden majetkový účet se ZCP. Tážeme se, může se věřitel v případě
nesplnění dluhu takového klienta uspokojit ze ZCP, které pro něj vede v evidenci? Pro
úvěrujícího by to mělo smysl zejména v situacích, kdy je jeho úvěr nezajištěný nebo
dojde k poklesu hodnoty zástavy.
Právní aspekty a úskalí tématu budou zkoumány ve třech kapitolách. V první kapi-
tole nejprve krátce popíšeme zadržovací právo a předpoklady jeho vzniku. Následně
vymezíme povahu ZCP, resp. jestli se jedná o věc v právním smyslu podle § 489 OZ.
Podstatné bude také vyřešení otázky, o jaký typ věci v právním smyslu se jedná (movitá
nebo nemovitá, hmotná či nehmotná). Lze vytušit, že ZCP bude ze své povahy (pokud
je věcí v právním smyslu) spíše nehmotnou věcí, než-li hmotnou. Z tohoto plyne další
úskalí k řešení, do jaké míry je vůbec možné aplikovat zadržovací právo jako institut
věcných práv na nehmotné objekty (resp. na ZCP), a to s ohledem na aplikaci § 979
OZ. Budeme tak zkoumat, nakolik povaha ZCP umožňuje naplnění jednotlivých
předpokladů vzniku zadržovacího práva k nim.
V druhé pasáži se budeme zabývat vybranými právy a povinnostmi věřitele, který
zadržel ZCP. Bude se jednat o povinnosti informování, péči řádného hospodáře a sa-
motné uspokojení ze zadržených ZCP.
Stejně tak jako je téma praktické v tuzemsku, tak si dokážeme představit, že obdob-
né korelace byly řešeny i v zahraničí. Pro komparaci, resp. vhled do tamějšího právního
teritoria, jsme si vybrali Švýcarsko. Švýcarský právní řád můžeme označit jakou blízký
tomu našemu, a je tak vhodný pro inspiraci. Podotkněme, že tamější právní úprava se
navíc stala inspirací pro vznik ZCP jako samostatného institutu.
Co se týče dosavadního zpracování tématu, tak i přesto, že se zadržovacím právem
teorie
6
doposud příliš nezabývala, otázka zde položená není zcela unikátní. Stejně či
obdobně se ve vztahu k aktuální úpravě tázali celkem tři tuzemští autoři. S negativ-
ními závěry se setkáme u Richtera a Ježka.
7
Pozitivně se k možnosti zadržení obecně
nehmotných věcí staví Fiala
8
. Všechny tyto názory ovšem postrádají podrobnější ar-
gumenty, Fiala pak nepodává argumenty žádné. Nutno dodat, že obdobná analýza
mohla být již učiněna i v intencích OZ64, nicméně na základě našeho bádání takové
6
Opomineme-li komentářovou literaturu, která ustanovení o zadržovacím právu nemohla přehléd-
nout, věnovala se tuzemská civilistika zadržovacímu právu obecněji pouze v následujících článcích:
GRULICH, Tomáš. Nad některými problémy současné právní úpravy zadržovacího práva.
Právní roz-
hledy
, 2003, č. 3, s. 106 a násl. Zdroj: Beck online.; RÁMIŠ, Vladan
.
Ještě jednou k zadržovacímu právu.
Právní rozhledy
, 2004, č. 3, str. 108 a násl. Zdroj: Beck online.; SEDLÁČEK, Dušan, RÁMIŠ, Vladan.
K některým aspektům zadržovacího práva po novele občanského zákoníku.
Právní rozhledy
, 2001, č. 3,
s. 106 a násl. Zdroj: Beck online.
7
Blíže budou jednotlivé názory rozebrány níže.
8
Fiala konkrétně píše, že: „
není však nepřestavitelné ani zadržení nehmotné věci
“. FIALA, Josef. Komentář
k § 1395. In ŠVESTKA, Jiří a kol.
Občanský zákoník. Komentář. 3. svazek
. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
Bod 4. Zdroj: Systém ASPI.