SBORNÍK 66 SVOČ 2016

575 / 610

573
Stěžejní ustanovení dnes nalezneme v § 1395 odst. 1 OZ, který stanovuje, že: „Kdo
má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet
k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.“ Z této zákonné dikce
identifikujeme následující (pozitivně vymezeny) předpoklady:
(i) objektem zadržení může být pouze cizí movitá věc;
(ii) věřitel má tuto věc u sebe;
(iii)věřitel má povinnost vydat tuto věc dlužníku;
(iv) věřitel zadrží tuto věc z vlastní vůle; a
(v) dluh dlužníka vůči tomuto věřiteli je v zásadě16 již dospělý.
Nad rámec těchto předpokladů zákonodárce stanovil i negativní předpoklady
v § 1396 OZ, a to:
(vi) věřitel nesmí zadržet věc, kterou má u sebe neprávem ; a
(vii) věřitel obecně17 nesmí zadržet věc, jestliže mu bylo uloženo, aby s ní naložil
způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva.
2. Analýza naplnění předpokladů ke vzniku zadržovacího práva k ZCP
2.1 Pozitivní předpoklady
2.1.1 ZCP jako movitá věc
Nejprve musíme posoudit, zdali je ZCP věcí v právním smyslu. Objektivem § 489
OZ je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a taktéž slouží potřebě lidí.
O první atributu není pochyb. Jelikož byl ZCP vytvořen právě za účelem efektivněj-
šího a transparentnějšího nakládání, považujeme jej také za užitečný. Ostatně i legální
definice18 normuje, že ZCP nahradil listinný cenný papír. Jestliže by takové nahrazení
nebylo užitečné, tak by k němu racionální zákonodárce nepřistoupil. Také je ZCP
splňuje požadavek ovladatelnosti, který je představován samotnou evidencí a možností
přepisu ZCP mezi majetkovými účty. V neposlední řadě už i skutečnost, že ZCP jsou
upraveny jako samostatný institut v části první hlavě IV. OZ, tedy v rámci věcí a jejich
rozdělení, je ze systematického hlediska jasnou deklarací, že se skutečně o věci v práv-
ním smyslu jedná.19
Z pravidla § 498 odst. 2, resp. § 498 odst. 1 OZ a contrario lze dovodit, že ZCP je
věcí movitou. Čistě z pohledu zadržovacího práva tedy máme způsobilý objekt zadr-
na její souvislost se zadrženou věcí. Blíže k historickému vývoji institutu v tuzemské úpravě VETEŠNÍK,
Pavel, POHORSKÝ, Pavel. Zadržovací právo v proměnách času, Acta Iuridica Olomucensia, 2011, č. 2,
str. 41 a násl.
16 Vyjma situací stanovených v § 1395 odst. 2 OZ.
17 Vyjma § 1396 odst. 2 OZ věta za středníkem.
18 § 525 odst. 1 OZ definuje ZCP následně: „Je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a ne-
lze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír.“
19 ZCP je za věc v právním smyslu považován také v TÉGL, Petr, TELEC, Ivo. Komentář k § 496. In
MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654 . Praha:
Leges, 2014, s. 243, bod. 22.