574 / 610
572
zkoumání neproběhlo.
9
Tato práce je tedy unikátní v tom, že si klade za cíl podrobněji
a komplexněji téma analyzovat.
Tuto práce jsme již částečně publikovali jako diskuzní příspěvek
10
. Bohužel, i když
jsme v ní kritizovali dosavadní názory, tak zůstala bez reakce. Koneckonců, i proto jsme
vybrali toto téma k dalšímu
11
zpracování, aby mohlo být podrobeno kritice a diskuzi.
V práci užíváme k dosažení cílů a ověření či vyvracení hypotéz, metod dedukce,
indukce, analýzy, syntézy a abstrakce. Při výkladu právních předpisů využíváme ja-
zykového výkladu tam, kde tento výklad nezpůsobuje absurdní následky a je z něj
patrný obsah normy. V případech, kdy tomu tak není, tak normu vykládáme pomocí
teleologického výkladu a jsou-li v kolizi, tak v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 OZ
jej upřednostňujeme. V práci užíváme také systematického výkladu. Argumenty tzv.
logického výkladu řadíme k výkladu teleologickému.
1. Obecná úprava zadržovacího práva a jeho předpoklady
Zadržovací (retenční) právo je jedním z věcněprávních zajišťovacích instrumentů.
Nalezneme jej ve své obecné
12
rovině v § 1395 a násl. OZ a dále pak jsou jednotlivé
zvláštní úpravy zadržovacího práva rozesety napříč zákoníkem
13
. Obecná úprava v OZ
je převážně recipována z předchozí právní úpravy v OZ64.
14
Půjdeme-li zpět do minu-
losti, pak zadržovací právo nalezneme také v § 471 OZO. Od té doby ovšem institut
prošel určitým vývojem.
15
9
Rámiš se Sedláčkem jen poukázali na možnost zadržení „listinných“ cenných papírů, ale ani slovem
nenaznačili možnost zadržení cenných papírů v zaknihované podobě z hlediska tehdejší právní úpravy.
Blíže in SEDLÁČEK, Dušan, RÁMIŠ, Vladan. K některým aspektům zadržovacího práva po novele
občanského zákoníku.
Právní rozhledy
, 2001, č. 3, str. 106. Přitom § 1 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb.,
o cenných papírech, v posledním platném znění, stanovil, že na cenné papíry se vztahují ustanovení
o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podotýkáme, že cenný
papír tehdy mohl být z hlediska terminologie v listinné i zaknihované podobě. Mohlo tak zadržovací
právo na cenné papíry v zaknihované podobě vzniknout alespoň analogicky.
10
ZAJÍC, Jaromír. Zadržovací právo k zaknihovaným cenným papírům.
Právní rozhledy,
2015, č. 19,
s. 674 a násl. Zdroj: Beck online.
11
V omezenějším rozsahu v jakém byl článek publikován, byl také konzultován s JUDr. Petr Tégl, Ph.D,
za což mu také výše děkuji.
12
Pakliže nebude níže stanoveno výslovně jinak, bude analýza činěna na podkladě obecného zadržovacího
práva v § 1395 OZ.
13
Např. zadržovací právo pro případ náhrady škody dle § 1015 OZ, ve prospěch správce cizího majetku
dle § 1447 OZ, pronajímatele dle § 2234 OZ, skladovatele dle § 2429 OZ, komisionáře dle § 2465
odst. 2 OZ. Dle našeho názoru obecný institut zadržovacího práva a tyto specificky zakotvené případy
zadržovacího práva vedle sebe obstojí, tzn., že tyto zvláštní skutkové podstaty nevylučují skutkovou
podstatu obecnou a naopak. Jak uvádíme, dále existuje rozdíl v předpokladech „obecného“ zadržovacího
práva a „zvláštních“ zadržovacích práv.
14
§ 175 a násl. OZ64.
15
Např. od úpravy OZO až do tzv. velké novely OZ64 (zákon č. 509/1991 Sb.) bylo tedy zapotřebí, aby
pohledávka vznikla či její vznik souvisel se zadržovanou věcí
(debitum cum re iunctum)
. Naše novodobé
zadržovací právo nepřevzalo tento koncept a je možné věc zadržet na úhradu pohledávky bez ohledu