578 / 610
576
nictví dlužníka a technicky zabezpečit převod ZCP na jiný majetkový účet či je zadržet,
aby k takovému převodu nedošlo. U účtu
zákazníka tomu tak není
, a proto nemůže
říci, že nad nimi vykonává moc. Jestliže by se rozhodl zadržet veškeré ZCP, zadržel by
i ZCP jiných osob, tj. všech zákazníků. Dále je řešení, jestli bude věřitel jako účastník
centrálního depozitáře moci zadržet ZCP, které jsou vedeny na účtu vlastníka v cen-
trální evidenci
29
ZCP. V takovém případě sice nejsou ZCP evidované přímo u něj
(ve smyslu na účtu vlastníka jím vedeném), ale pokud je na účtu v centrální evidenci
zřízeno tzv. PPN (tedy pozastavení práva nakládat se ZCP) ve prospěch samotného
účastníka centrálního depozitáře jako věřitele
30
, pak je tento věřitel fakticky ovládá.
Zastáváme názor, že
takovýto věřitel nebude oprávněn využít zadržovacího práva,
jelikož již nebude mít
jedinečnou
faktickou moc nad ZCP
; tou bude totiž dispono-
vat také osoba vedoucí centrální evidenci.
2.1.3 Povinnost vydat ZCP
Zadržena může být pouze věc, kterou je věřitel povinen vydat.
31
Znovu si tedy mu-
síme položit otázku, umožňuje povaha ZCP, aby podléhaly v konkrétní situaci po-
vinnosti k vydání? Podotýkáme, že tímto atributem se žádný ze současných názorů
nezabýval. Zcela jinak tomu je v naší starší civilistice ve vztahu k OZO.
OZO znal jak zadržovací právo, tak i široké pojetí věci v právním smyslu. Je prav-
dou, že zadržovací právo bylo koncepčně nastaveno odlišně, na druhou stranu jeho
skutková podstata
32
byla podobná
33
. Rouček dovozoval, že zadržet lze jen věci hmotné,
a to právě z důvodu, že pouze na tento typ věcí může být aplikována povinnost jejich
vydání. Z toho důvodu dle něj nemohou být pohledávky předmětem zadržení, ale mo-
hou jím být cenné papíry.
34
Stejný názor
35
ohledně nemožnosti vydat věc nehmotnou
zastával i Krčmář
36
. Nedokážeme si obecně představit situaci, ve které by bylo možné
pohledávku vydat
37
, a v tomto s Roučkem souhlasíme. Ve vztahu k ZCP je pravdou,
29
Jedná se o evidenci o stupeň výše. Osoba (klient) nemůže jednat s centrální evidenci přímo, ale pouze
skrze prostředníka, tj. účastník centrální evidence.
30
§ 97 odst. 1 písm. e) ZPKT.
31
To už je jaksi imanentní slovu
zadržet
, jelikož zadrženo může být pouze něco, co musí být vydáno.
32
§ 471 odst. 1 OZO
„Kdo je povinen vydati věc, může ji k zajištění svých dospělých pohledávek, vzniklých
nákladem na věc učiněným nebo
škodou
věci způsobenou, zadržeti s tím
účinkem,
že
může býti odsouzen
k vydání jen za vzájemné plnění z ruky do ruky.“
33
Nebyla zde stanovena povinnost
mít věc u sebe
a vycházelo se z
debitum cum re iunctum.
34
ROUČEK, František. Komentář k § 471. In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír a kol.
Komentář k
Čsl.
obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi
. Díl II. (§ 285-530). Praha: Codex Bohemia, 1998, bod 3, s. 807.
35
Nutno dodat, že oba názory vycházely ze zprávy justičního výboru k OZO.
36
KRČMÁŘ, Jan.
Právo občanské. Díl II. Práva věcná
. 3. vyd. Praha: Knihovna Sborníku věd právních a stát-
ních, 1946. s. 3 5 0 .
37
Pohledávka dle našeho názoru obecně vydat nejde, ale pouze plnění, které je jejím obsahem, může být
vydáno. Můžeme ovšem spekulovat, jestli nemůže nastat situace, kdy by se strana zavázala postoupit
pohledávku a neučinila by tak právě z důvodu výkonu zadržovacího práva. Pokud by se jednalo o zapo-
čitatelnou pohledávku, pak by ani prakticky nedávalo význam jít cestou zadržovacího práva.